O příčinách a následcích současného neutěšeného stavu veřejných financí a zakonzervovaného stavu kdysi rozdaných politických karet toho bylo napsáno, vyřčeno i vykřičeno (po restauracích) již mnoho. Pokud já mám pojmenovat hlavní příčiny, podle mne jsou tři: volební systém, systém dotování politických stran a neexistence prvku přímé demokracie - referenda.
Na rozdíl od silně sociálně - solidárního progresivního systému v oblasti daní a všelijakých sociálních dávek totiž volební systém ani dotační systém politických stran není solidární vůbec, naopak. Neexistence možnosti referenda naopak znemožňuje voličům jakkoliv zasáhnout do rozhodování mezi volbami a korigovat tak neomezené vládnutí malé skupiny osob, vybraných politickými stranami o několika málo tisících členech.
Volební systém již předem vyřazuje ze hry strany, které nedosáhnou na zisk 5% hlasů. To je jednak diskriminující pro menší strany, neboť již předem jsou vyřazeny o boj myšlenek a politických programů, třeba lepších, prospěšnějších a reálnějších než těch stran "volitelných" a třeba vyslovených kvalitnějšími a schopnějšími osobami. Volby jsou tedy pouze bojem o moc, ne rovnou soutěží politických programů. Co je ale horší - voliči si jsou už předem vědomi (a "státostrany" je o tom neopomenou utvrzovat), že nemá cenu volit "menší" strany, neboť tak jejich hlas připadne stejně nakonec těm co dosáhli nad 5%. To je asi ten největší diskriminační prvek a nutno říci, že z hlediska volebních výpočtů není nutný. Jelikož máme 200 poslanců, mohla by tato hranice být podstatně menší, a to 0,5%. A volební počty by pak jednoduchou matematikou rozdělily mandáty (v případě nulové volební solidarity) za každých 0,5% hlasů (po zaokrouhlení) 1 poslanecký mandát. V rámci strany by pak mandát obdrželi kandidáti s největším počtem hlasů. Jednoduché, jasné, průhledné. Ale to jsme stále u nulové solidarity. Jestli bychom měli být solidární k menším stranám, k novým myšlenkám, k novým osobnostem, znamenalo by to naopak bonifikovat strany s menším ziskem hlasů na úkor těch silnějších. Například strany se ziskem od 0,5 do 5% hlasů zvýhodnit nějakým koeficientem. Tak bych si představoval fungující solidární volební systém, který skutečně zajišťuje pluralitu názorů , který je otevřený a inspirující a skutečně podporuje nové myšlenky a nové osobnosti, které se nechtějí zařadit do stávajícího šiku některé "státostrany" jenom proto, aby dostali finančně výhodnou funkci či politickou moc. Kteří chtějí prosadit své politické myšlenky a cíle, kterým věří a za které jsou ochotní politicky bojovat. Ve stávajícím volebním systému nemají prakticky žádnou šanci.
Druhou a minimálně stejně závažnou "žábou na prameni" skutečné politické plurality a zdravého politického vývoje je zde fungující dotační systém financování politických stran z peněz daňových poplatníků, opět diskriminující a zcela nesolidární. Několika největším stranám rozdělí stamiliony a na několik malých stran zbydou statisíce a na většínu nic. To je zcela opačný přístup než v daňovém systému, kde se vesele a zhusta přerozděluje od těch "silných" k (finančně)slabým. Výsledek známe, neboť jej zažíváme denně okolo sebe. Většina nadává a nejraději by zrušila senát a vyměnila všechny "tam nahoře", ale nakonec pak nepůjdou k volbám, nebo tam jdou a zvolí zase některou z "volitelných" státostran, aby probůh jejich hlas nevyšel vniveč! Politické strany totiž mezi sebou solidaritu nepěstují, neboť se jim vůbec nehodí do krámu. Jen by si tak pěstovali politickou konkurenci, která by je dříve či později vyhodila ze sedla a hlavně od koryt. Tak si pro jistotu zavedli zápornou politickou solidaritu dolní hranice procentního zisku hlasů ve volbách i pro dotace. Kdo získá málo hlasů, nedostane pro jistotu nic a my si pak můžeme rozdělit víc! Toť jejich verze "solidarity" mezi politickými stranami.
Pokud by snad někoho zajímala konkrétní čísla, tedy konkrétní částky, které politické strany každoročně ukrojí z prostředků daňových poplatníků (či v poslední době síše na jejich dluh), může nahlédnout na příslušnou stránku Ministerstva financí ČR na dotace politickým stranám za rok 2008 či za rok 2009 . Dozvíte se tam, že pouze za za tyto dva roky bylo na dotacích stranám vyplaceno 1,05 miliardy Kč, z toho 324 milionů ČSSD, 390 milionů ODS, 151 milionů KSČM, 98 milionů KDU-ČSL, 37 milionů Strana zelených. Všechny ostatní strany dostaly dohromady za tyto dva roky 50 milionů, což konkrétně znamenalo statisíce Kč až jednotky milionů Kč ročně pro jednotlivé strany. Z těchto čísel je zcela zřejmé, jakými částkami disponují jednotlivé strany. Tyto částky jsou v zřejmém nepoměru k počtu členů těchto stran a samozřejmě i k členským příspěvkům. Pro několik "státostran" jsou členské příspěvky pouze nezajímavým přilepšením k bohatým příjmům přerozděleným z našich daní. Strany tedy nic nenutí rozšiřovat svou členskou základnu, hledat nové schopné lidi a myšlenky. Vystačí si se svými, "ochočenými", a nemusí se tak o moc ani o pravidelné zadotované prostředky dělit či soutěžit s více politickými konkurenty uvnitř i vně "své" strany. Je také zřejmé, jak tyto "státostrany" dovedou velice účelově naše peníze využívat k masírování nás samotných, abychom je opět zvolili, "nemaje jiné volby". je jasné, že volební kampaň (potažmo její výsledek) za 300 tisíc vypadá jinak než kampaň za 50 milionů... Malé strany jsou zcela bez šance, pokud si tedy náhodou neseženou bohaté sponzory, kteří ovšem málokdy dělají takovouto "politickou charitu" zadarmo a tak se ideály takovéto strany stávají méně a méně věrohodnými.
Není v této souvislosti bez zajímavosti, že tyto strany velice nerady hovoří o počtech svých členů, o výši členských příspěvků, o svém hospodaření a struktuře svých příjmů a výdajů. Nemyslete si, že snad něco takového naleznete na jejich webovkách! Ani náhodou. Strany jsou povinné pouze 1xročně zpracovat "Výroční zprávu o hospodaření" a to předat do sněmovní knihovny v papírové podobě k nahlédnutí (údajně i pro veřejnost) - jinak údajně nedostanou státní dotaci (naštěstí...). Pravdou je, že v době internetu a v době, kdy každá bezvýznamná firma musí zveřejňovat každoroční účetní a daňové údaje (a tyto jsou přístupné na internetu) bych očekával alespoň minimální vstřícnost směrem k průhlednosti a finanční kontrole hospodaření politických stran. Manipulují přece s nemalými mimo jiné i veřejnými prostředky. Strany ovšem tyto údaje běžně nezveřejňují a jejich voličům to zřejmě nevadí.
Není nic nového a nejenom v našich končinách, že z proklamovaného skvělého volebního programu nezůstane po volbách zpravidla "kámen na kameni" a z nejrůznějších důvodů jej pak "nelze" realizovat. Politici se po volbách (4roky) chovají zpravidla zcela jinak než před volbami (asi 5-8 týdnů). Před volbami se z nich totiž jako mávnutím kouzelného proutku stanou "hodní strýčkové a tetičky", kteří vám DOKONCE občas i naslouchají (či se tak alespoň tváří), promlouvají k vám vemlouvavými hlasy a slibují vám jak ONI po volbých (poud je zvolíte) vše zařídí, spraví a vyřeší. Po volbách (do voleb dalších) je ale vše jinak, Ale to už konečně známe z mnoha "repríz". Proč tomu tak je je známá věc, zvolené strany a politici to "mají jisté" na další 4 roky a podle toho se chovají. V mezidobí mezi parlamentními volbami nemají voliči absolutně žádnou možnost "záchranné brzdy", opravného prostředku poslední záchrany či - jak tomu budeme říkat. Pokud se politici chovají v rozporu se svým volebním programem, nemáme šanci je zastavit. A oni to i se svou imunitou dobře vědí. Pokud by existoval uzákoněný institut referenda, který by umožnil určitému počtu lidí vyvolat všelidové hlasování o sporném problému či již učiněném rozhodnutí,či dokonce o případném odvolání politika ze své veřejné funkce, neměli by politici takovou jistotu, jako mají dnes. Ale referendum je pro naše politiky už dlouho něco jako sprosté slovo nebo červený hadr pro bejka. Voliči jsou pro ně jen něco jako beztvará neuchopitelná hmota, z které přece nikdy nemůže vzejít "tak dobré" rozhodnutí, jako od něj. Tato hmota je potřeba zejména k placení daní ( nejlépe čím dál vyšších a solidárnějších!) a k - zatím bohužel povinnému - potvrzení jich neomylných předurčených politiků v jejich funkcích na další období. A pokud se vám přesto podaří se jich na referendum zeptat? "Ale REFERENDUM ? Dejte pokoj, no, měli bychom ho uzákonit... to je pravda... Ale máme prozatím důležitější starosti, jako harmonizaci s Lisabonem, optimalizaci daní, pak tam je spoustu přislíbených lobbistických požadavků na úpravy legislativy od sponzorů a kamarádů, porcování medvěda... ale pak se určitě i na NĚJ dostane! To vám slibujeme !" (vždyť je přece před volbami, ne ?!)
Zveřejněno i na www.jiricisar.com
