Úřad práce, zákon versus spravedlnost, aneb obnovíme trest smrti?

Zkuste si představit, že je vám 56 let, celý život pracujete v kvalifikovaných dělnických profesích, jednou jako svářeč, jednou jako obsluha NC stroje, pak jako nástrojář, svou práci vždy vykonáváte dobře, nikdy nejste registrován na Úřadu práce, za celý svůj život jste nepobral jedinou sociální dávku, od státu chcete pouze to, aby vaše daně byly když ne malé, tak alespoň únosné. Nevadí vám  že pro potřeby státu, ale i pro potřeby svoje, prostřednictvím sociálního a zdravotního pojištění, pracujete do poloviny června každého roku (to nakonec každý). Říkáte si, že je to tak asi správné, dávat státu tolik peněz, je to na dobré účely a jednou se vám to třeba vrátí, až budete potřebný.

Vzhledem k věku začínáte pomalu myslet na důchod a těšíte se na to, že by mohl být lehce nadprůměrný, protože vaše výdělky byly a  jsou pěkné a pracoval jste celý život, mimo sobot, nedělí a dovolených. Protože jste dobrý zaměstnanec a odborník, i když už máte své roky, vůbec si nepřipouštíte realitu dnešních dnů, nevnímáte těch cca 500 000 tisíc registrovaných nezaměstnaných a cca 200 000 tisíc neregistrovaných, bezdomovce považujete za flákače a alkoholiky, nářky lidí na vysoké ceny se vás moc nedotýkají, protože žijete sám a máte dost.
A najednou to přijde; Pavle, máš jít na personální, potřebují s tebou něco probrat. Copak by to asi mohlo být? Vrtá vám hlavou a uvažujete o zvýšení platu, o tom že zaměstnavatel chce zužitkovat vaše zkušenosti a udělat z vás mistra, nebo vám přidělit učedníka. Z kanceláře ale odcházíte s mžitky před očima a jdou na vás mdloby. Výroba se bude optimalizovat a nový kolega nebude obsluhovat stroj jeden, ale dva a ten druhý je právě ten váš. Co na tom, že jste v podniku už patnáct let, stále vás někdo plácal po rameni a když bylo třeba a byly zakázky, pracoval jste dvanáct hodin denně sedm dnů v týdnu. Kolega je mladší, může dostat nižší plat a optimalizovat je opravdu nutné.
Ale protože jste celkem chytrý a zkušený člověk, díváte se do budoucnosti s nadějí a věříte, že do jednoho, dvou měsíců naleznete další zaměstnání a zpočátku berete nezaměstnanost jako sice dlouhou, ale přesto jen „dovolenou“. Zaregistrujete se na Úřadu práce a jste překvapený, že vám už na první registrační schůzce nenabízí zaměstnání, ale během deseti minut na vás ztrhaná úřednice vychrlí desítky různých byrokratických informací, zahltí vás různými formuláři a výhružnými poučeními o maření součinnosti s úřadem práce a o důsledcích vyřazení z evidence. To je poprvé v životě, kdy si připadáte jako nepotřebná a ošklivá věc, jako něco, co domů přinesla kočka.
Odcházíte z Úřadu práce, máte hlavu jako balón, ale už cestou domů obejdete personální agentury, pochlubíte se svými zkušenostmi a kvalifikačními doklady, pak nakoupíte inzertní časopisy a večer sedíte u kuchyňského stolu, zaškrtáváte inzeráty, na internetu vypisujete kontakty a radujete se, jak pěkně vám to hledání zaměstnání jde. Sepíšete svůj profesní životopis, napíšete několik motivačních dopisů, obešlete velké průmyslové podniky v regionu a těšíte se na odpovědi od nadšených personalistů, kteří s radostí přijmou kvalifikovaného a zkušeného zaměstnance.
Vaše těšení vás ale po necelém roce přejde, nechtějí vás dokonce ani na montážní linku, kde může pracovat i cvičená opice, jste dokonce tak daleko, že chodíte po městě a žebráte o práci u každých dveří na které narazíte a je na nich název jakékoli firmy, nabízíte se jako pomocník na stavbách a třeba i načerno. Podpora vám za tři měsíce skončí a začínáte si zoufat, nevelké úspory docházejí, berete spousty léků a vůbec všechno je nějaké dražší, než když jste žil z hezké výplaty.
Ale asi se ptáte, kde je to o tom co stojí v nadpisu blogu – zákon versus spravedlnost?  Hned se k tomu dostanu.
Tento vystresovaný, bezúhonný člověk si zmýlil datum, kdy měl přijít na ÚP k pravidelné administrativní kontrole a byl z evidence vyřazen pro maření součinnosti s Úřadem práce se všemi následky, které z toho plynou. Rázem se ocitl bez prostředků, s cejchem toho kdo je špatný, nezodpovědný a nezaslouží si od státu jakoukoli pomoc. Dobře mu tak, pořádek musí být a nedostavit se na schůzku v určeném termínu bez řádné omluvy narušuje bezpečnost státu.
Ano, „Fiat iustitia, pereat mundus“. Nechť zvítězí spravedlnost, byť zhyne svět.
Jeho vyřazení bylo docela jistě v souladu s právem a s politickou i veřejnou objednávkou na úspory především na těch, kteří zneužívají sociální systém, nepracují, tyjí z daní lidu a zbůhdarma ujídají ze společného koláče.
Je to ale opravdu spravedlivé, díky jednomu pochybení odsoudit člověka k smrti? Ne sice k smrti opravdové, ale té sociální, protože víte jak ten příběh dopadl ?
Pán přišel o svůj byt protože přestal platit nájem, šest měsíců neměl z čeho, zcela vyčerpal svou kreditní kartu, protože i lidé vyřazení z Úřadu práce musí jíst a kupovat si léky, tím pádem na něho byla uvalena exekuce, neboť neměl na splácení a protože dnes žije na ulici, nemá sebemenší šanci na získání zaměstnání, protože kdo by zaměstnal starého bezďáka s dluhy? To, že mu rostou dluhy na zdravotním pojištění dodávám jen pro forma, to asi také ví každý, jak to chodí.
Jakmile dosáhne důchodového věku, na jeho důchod se přisaje exekutor a pěkných pár let bude toho člověka holit až na kost, protože dluhy budou opravdu vysoké.
Takže si to shrňme; stát ušetřil v době šesti měsíců vyřazení z ÚP pár desítek tisíc na nevyplacené podpoře v nezaměstnanosti a následných sociálních dávkách, z jednoho muže se stal bezdomovec s minimálními šancemi na návrat do běžného života, stát v příštích letech utratí stovky tisíc korun za další vyplácení sociálních dávek, protože ten člověk je už po opětovné registraci na ÚP pobírá, bude tomu člověku hradit lékařskou péči, protože jeho zdravotní stav se díky bezdomovectví podstatně zhoršil, stát také bude investovat do provozu bezdomoveckých nocleháren (takových lidí jsou desítky tisíc) a v konečném důsledku stát tratí i na tom, co je pro život ve svobodné společnosti velmi důležité – soudržnost jeho obyvatel a sociální smír, protože takových lidí bude víc a víc a budou nejen vidět a cítit, ale až jejich počet překročí únosnou mez, i slyšet.
Jistě si řeknete, že je to jen příběh jedno nezodpovědného a neschopného chlapa a vám se to stát nemůže, ale já vás ujišťuji, že za určitých konstelací se to může stát i vám.