Bojím se o náš stát, bojím se o státní úřady a organizace, jejich zaměstnance, mám strach o instituce, jejichž činnosti se dotýkají našich životů.
Nebojím se ale o ministerstva v dnešní podobě, která se stala kolbištěm bojů o moc mezi politickými stranami vládní koalice, nebojím se ani o magistráty a hejtmanství, které se stali zdrojem výhodných veřejných zakázek pro regionální podnikatele spřátelené s primátory a hejtmany, nebudu litovat zániku úřadů, které vytvářejí statistiky, které zajímají jen je samé. K tomu mám zajímavou historku; ve svém bývalém zaměstnání jsem čvrtletně vykazoval jisté údaje, které byly odesílány na magistrát, poté na krajský úřad a z krajského úřadu na ministerstvo. Jednou došlo k chybě, a namísto prvního čtvrtletí roku 200X byla elektronickou poštou odeslána data za první čtvrtletí roku předcházejícího, myslíte, že si toho někdo všiml? Nikoliv, spokojený byl jak magistrát, tak krajský úřad, tak ministerstvo. Předpokládám, že takto dopadá 90% statistik, prostě je nikdo nečte, nekontroluje, docela stačí, že jsou. Statistika je, alespoň co se týká státní správy nejen věda, ale i víra, stačí, že nějaká je.
Já mám strach o jiný stát, o jeden jsem už přišel v roce 1993, ale přišel jiný a celkem dobrý, i když menší, ale na velikosti nezáleží. Důležitá je kvalita a co s ním ti kteří jím vládnou, dokáží. Stát pro mě vždy byl institucí, která je tu pro mě, pro občana, ano, byl jsem naivní, přiznávám. Vždy jsem myslel, že chrání můj poklidný život, snaží se o to, abych se cítil bezpečně, aby platili normy, které dají našim životům snesitelný rámec, občas nás usměrní, občas nám poradí, ale vždy jako skautský vedoucí, přátelsky a v dobrém, ne jako dozorce ve vězení, nebo rodič požívající drogy. No, ono to i s tím skautským vedoucím může být nepříjemné, když jste chlapec a má vás přespříliš rád, ale to jsou spíš výjimky.
V posledních letech se mi ale začíná zdát, že politici se snaží o něco docela jiného, jako by si přáli, aby občané zapomněli na základní role státu, kterými je služba občanům a začali ho vnímat jako svého nepřítele, ohyzdnou a nepřátelskou entitu, kterou je třeba co nejvíce omezit.
Trochu, ale opravdu jen trochu tomu rozumím. Stát, výkonný, efektivní, který je pro své občany ochráncem a partnerem, stojí peníze, které ale musí být investovány do jeho rozvoje a ve prospěch občanů. Nemyslím ty miliardy, které tečou do kapes našim zaměstnancům – politikům a jejich přátelům ze soukromých nadnárodních firem, právě ty, které v rozpočtu chybí, a že na provoz státu peníze nejsou, se dozvídáme dnes a denně.
Není na starobní důchody, není na provoz domovů pro seniory, není na financování sociálních služeb v krajích, není na aktivní politiku zaměstnanosti, nelze provozovat sociální byty pro mladé a postižené, chybí peníze ve zdravotnictví, školství, i policie a hasiči přichází zkrátka. Všechno jsou to nejspíš paraziti, a tak je třeba státní služby a organizace, které stát provozuje co nejvíce zredukovat, a služby které doposud stát poskytoval, přesunout do soukromých rukou. To je idea našich politických vůdců, která v posledních letech dostává zcela jasné kontury.
Nejprve docílíme toho, že občané zjistí, že stát je příliš drahý, namasírujeme jejich hlavy vyděšené státním dluhem, který jsme způsobili ideou, že pokud bude stát malý a laciný, bude se jim žít o mnoho lépe a radostněji, státní dluh cíleným výpadkem daňových příjmů ještě navýšíme, svedeme to na nezaměstnané a seniory, což jsou ti největší paraziti a budeme se těšit na to, jak občané ve volbách podpoří ty, kteří se zaštiťují heslem „Osobní zodpovědnost, štíhlý stát, stop řecké cestě“.
Nu což, zní to hezky, ale co z toho pro občany vznikne? V konečném důsledku, pokud budeme pokračovat v cestě započaté Topolánkovou vládou a rozvíjenou tou Nečasovou, opravdu docílíme oslabení rolí státu v péči o občany především na poli zdravotnictví, sociálních služeb, bezpečnosti, vysokého školství. A dokonce i ušetříme, ne tedy my, občané, protože naše peníze už nebude chtít jen stát, ale i ti, kteří jeho role na poli veřejných služeb budou postupně přebírat – soukromé podnikatelské subjekty.
Bude to opravdu veselé, až se DPH vyšplhá na 21%, stát bude opravdu šetřit a docílí toho tak, že zprivatizuje zdravotnictví, sociální služby, vysoké školství, omezí podpory v nezaměstnanosti, dávky hmotné nouze a bude se ve statistikách chlubit, jak se snížil státní dluh. Občané budou určitě rádi a budou šťastní, že mohou být zodpovědní a konečně mají možnost postarat se sami o sebe prostřednictvím soukromého zdravotního pojištění, hrazení školného pro svoje děti, spořením na důchody a dalšími výdaji, které zodpovědní občané platí rádi s myšlenkou na to, jak to bylo děsivé, když se o jejich potřeby staral stát. Každý přece platí ze svého platu rád, a čím více, tím lépe.
Je krásné a dobré být zodpovědný sám za sebe, ale nevím jak vy, já k tomu potřebuju Stát. Stát efektivní, který zodpovědně hospodaří s finančními prostředky, které mu prostřednictvím svých daní přímých i nepřímých svěřím, stát nebyrokratický, který nezaměstnává tisíce ministerských úředníků vymýšlením idiotských metodik a statistik a komplementací obdobných věciček pocházejících z EU, stát poctivý a přátelský, který ve mně bude vidět občana a ne citrón, který po vymačkání odhodí a vynadá mi, že jsem se málo snažil, když nemám našetřeno na dobrou zdravotní péči a důstojné stáří.
Nejsem příznivcem státu, který nás bude vodit od narození až do smrti za ručičku a říkat nám, co máme a nemáme dělat, moc bych si ale přál, aby se stát opět stal tím, čím má být. Totiž tím, který bude prostředky, které mu občané svěřují, využívat jen a pouze v jejich prospěch, tím, který nebude pro občany nepřítelem a tím největším parazitem, který svou zbytnělou bezohledností dusí ty slabé a bezmocné, ty schopné a podnikavé od sebe odrazuje svou nepoctivostí a neschopností a hýčká si ty, kteří jsou jako on. Kteří to jsou, nechávám na čtenáři, bylo o nich napsáno už mnoho a každý si jistě najde toho svého.
