Ne přímé volbě prezidenta, alespoň prozatím

I když nejsem chlapec, který rád kope do vosích hnízd, napsání svého nepříliš populárního názoru si neodpustím. Jsem proti přímé volbě prezidenta ne snad proto, že by mi tento způsob volby hlavy státu nebyl sympatický, nebo proto, že bych si myslel, že naši volení zástupci - poslanci a senátoři jsou ke zvolení hlavy státu kompetentnější než vy nebo já.

To by bylo to poslední, myslet si, že naši hlavně poslanci a občas i senátoři jsou k něčemu kompetentní.

Spíš se zamýšlím nad současnou situací panující ve společnosti, nad atmosférou zklamání a vzteku, která značnou část z nás alespoň částečně v našich úsudcích ovlivňuje. Představuji si situaci, kdy v přímé volbě prezidenta bude oprávněnou skupinou zákonodárců či jiným oprávněným subjektem do volby nominován člověk, který bude maximálně populární, lidé ho budou milovat, budou do něho vkládat své naděje. Představuji si to vše pod  dojmy z politiky posledních let kdy jsem si začal myslet, že značná část hlavně vrcholných politiků svoje řemeslo dělá buď proto, aby potvrdili myšlenky knihy Dr.Koukolíka Vzpoura deprivantů, nebo z docela obyčejné ziskuchtivosti.

Ten první důvod je nakonec nejomluvitelnější, deprivace jakéhokoli druhu je nemoc, sice hodně zvláštní, ale přesto nemoc

Představuji si, jak bude nominován někdo lidem milovaný a třeba jen proto, že oprávněná skupina zákonodárců bude si chtít u voličů udělat očko pro příští volby své. Nebylo by to nic zvláštního, politika v našem podání je obchod – my pošleme vašeho hrdinu na Hrad a vy nás příště zase zvolíte do poslaneckých, senátorských lavic.

Představuji si, jak se třeba miláčkem  lidu a tak i oprávněných navrhovatelů stane člověk, který je sice hodný na svou maminku, nosí pěkné kravaty, nadává na EU, cikány, bude znát snadné řešení všech našich problémů, ale v nitru své duše bude docela obyčejně frustrovaný svým životem, společností a jeho mediální proslulost a politická angažovanost bude jen vzpourou, pro jejíž naplnění využije to, co politici dělají – pomocí populistických kroků nás přesvědčí o tom, abychom ho milovali.

Představuji si i to, jak se po přímé volbě prezidenta změní naše Ústava a prezident získá o mnoho více pravomocí než má dnes, nebude jen zastupovat náš stát v zahraničí na spíš protokolárních akcích, nebude jen osobou, která v očích lidu půjde ve šlépějích dobrotivého mocnáře F.Josefa I, tatíčka Masaryka, ale stane se v našem ústavním pořádku těžkou vahou i na legislativním poli. Trošku se toho bojím a jen proto, že žijeme v době, která hrozí nahrávat právě populistickým myšlenkách a činům.

Takže přímá volba prezidenta ano, určitě, ale až za pár dalších let, možná i volebních období, až se poměry v Čechách i Evropě trochu urovnají.