Ano, škoda, že autor vizionářských předpovědí popsaných v knihách 1984 a Farma zvířat již nežije, pokud by žil, jistě by se zaradoval z informací, které na serverech Parlamentní listy, Lidovky a EuroServer seznamují čtenáře s geniálním nápadem pana Petra Kužela, prezidenta Hospodářské komory ČR se záměrem zavést v ČR od roku 2014 další evidenční elektronickou kartu.
Nu což, žijeme v době digitalizace docela všeho, taková plastová kartička je malá, lehká, šikovná, dá se použít nejen jako přenosové médium na informace, ale můžete si s ní třeba i namazat krajích chleba máslem, otevřít s ní zapadlý zámek dveří, použít ji jako stěrku, jen zadek si s takovou kartou vytřít nemůžete, škoda, aspoň k něčemu by přesně ta karta, kterou ve svých fantaziích Hospodářská komora zavádí, byla užitečná.
O co vlastně má v tomto kousku plastu jít?
Pan Kužel říká, že v kartě mají být základní technické údaje, které jsou dnes v zápočtovém listu, zároveň ale říká, že na kartě by měl být elektronický záznam o tom, v kolik hodin konkrétní pracovník přišel do práce a v kolik šel domů, že by tam měli být záznamy o zdravotních prohlídkách zaměstnance, údaje o absolvovaných školeních a podobné zajímavé údaje, jistě zcela nezbytné pro hladké a bezproblémové podnikání pana Kužela a jeho přátel.
Nic proti podnikatelům, vše proti tomuto orwellovskému nápadu.
Dalším zdůvodněním horoucího přání dostat pět milionu zaměstnanců do matrixu je prý i usnadnění práce zaměstnavatelů, zjednodušení vyhledávání informací o zaměstnancích. No není to nádhera? Zaměstnavatel už mě nebude zaměstnávat, ale bude o mě vyhledávat a evidovat moje osobní údaje, to mu jistě jeho podnikatelskou činnost zjednoduší a zefektivní.
Jakým způsobem elektronické systémy zjednodušují a zefektivňují práci, známe z české praxe – zlodějské projekty typu IZIP, nepříčetné tahanice kolem sKaret, veřejné zakázky na elektronické systémy celkem pravidelně předražované o desítky procent. Není divu, že bývalý ministr práce a sociálních věcí pan Drábek vyšel z líhně HK, na jeho práci to bylo poznat.
Doporučoval bych proto Hospodářské komoře jejich nápad opravdu zefektivnit – každé osobě po patnáctém roce věku vytetovat na levé předloktí evidenční číslo, ušetří se tak za kartičky, dobrý, ne?
Napadá mě také otázka: „Kdopak si to zase chce namastit kapsu na zcela nepotřebné a povinné elektronizaci našich profesních životů?“
Vzhledem k tomu, že upírské vysávání státního rozpočtu nesmyslnými projekty se v této zemi stalo běžnou praxí a odpověď na výše položenou otázku může být jakákoli, napadá mě otázka jiná: „Bude to vážně jen zápočtový list v elektronické podobě?“
No, známe své politické představitele, víme, co se děje v politické i ekonomické sféře vlivu EU v dnešní globalizované době, známe i pojem korporátní fašismus. Můžeme tedy docela úspěšně předpokládat, že pokud se naše všemi milovaná a uctívaná vláda postaví k tomuto superšmíráckému záměru kladně a z dlouhá léta přebytkového rozpočtu vyčlení zcela zbytné miliardy, aby Hospodářské komoře udělala radost, během několika let o nás náš zaměstnavatel zjistí nejen naše předchozí zaměstnání, ale i naši krevní skupinu, naše postoje k režimu před rokem 1989, naše postoje k režimu po roku 1989, naše postoje k Hospodářské komoře, svému konkrétnímu zaměstnavateli, naši účast na veřejném životě a docela jistě i to, jestli je zaměstnanec v odborech a zda se někdy účastnil nějaké demonstrace, případně stávky.
Joj, to se to bude podnikat! Zaměstnanci se konečně stanou tím, kým mají být – pracovním nástrojem určeným k vydělávání peněz svému zaměstnavateli a placení daní vládě; prodloužené ruce korporací.
Ano, George Orwell by se smál, až by se za břicho popadal, jak byl ve své knize 1984 naivní.
