Třetí na bedně
Nevím, jak je to v jiných vesnicích, ale u nás naše dobrovolné hasičky žádné „opravdové“ ohně nehasí. K vodě se dostanou, teda kromě běžných standardních situací, jako je mytí nádobí, mytí sebe sama či plavání, jen když jí stříkají z hadic na terč při hasičských závodech. Jedná se vlastně o sport, ve kterém se já osobně moc nevyznám, ale co jsem tak pochytila, tak ten závod funguje asi takto: Tým asi sedmi bab, co v tmavě modrých hasičských kombinézách a v blankytně modrých helmách, které jim neustále padají z čela do očí, vyběhne ze startu ke kádi s vodou. Káď stojí na kraji fotbalového hřiště a zde se tým rozdělí. Každá dobrovolná hasička má svou úlohu, někdo zůstává u kádě, někdo čapne hadice, co leží na zemi u té kádě a metelí s nimi přes fotbalové hřiště na druhou stranu. Ty co zůstávají u kádě, tam zřejmě propojují konce těch hadic, co se s nimi pádí pryč, s něčím, co nasaje vodu z té kádě. S hadicemi běží čtyři, v polovině hřiště dvě „odpadnou“ a montují k sobě ty hadice, co sami dovlekly, s hadicemi, co jsou ještě vlečeny dál. No a ty, co běží s hadicemi dál až k metě, kde zakleknou a pak stříkají na terč, musí k oné metě doběhnout dřív, než ty, co propojují u kádě, dopropojují a pustí do hadic vodu. A celou tu dobu jim běží čas. Jakmile proudem vody zasáhnou oba terče (každá z těch posledních dvou sprintujících hasiček ten svůj terč), tak se stopky zastaví.
Tak něco takového čekalo i tu minulou sobotu na Marťu. V předstartovním čase, kdy panovala nervozita a vzájemná rivalita týmů a fanoušků navozovala „jiskřivou“ atmosféru, předváděla Marťa zakaboněným soupeřkám, oč je větší dobrovolná hasička, neb její nehty mají stejnou barvu, jako je barva její hasičské uniformy.
Když konečně nastal čas jejich „zásahu“, Marťa se urputně pustila do boje. Statečně vláčela hadici přes celé hřiště až k místu, odkud měla stříkat na terč. Bohužel voda naplnila hadici ve chvíli, kdy Marťa nebyla zcela ještě připravená. Kovový konec hadice se jí vyškubl z jedné ruky a jak zápasící krokodýl lítal z jedné strany na druhou. Martě se naštěstí podařilo hadici v druhé ruce udržet, jenže ve chvíli, kdy levou rukou zpětně hrábla po tom zmítajícím se kovovém konci hadice, ucítila na ruce něco jako bolest. Jako správná dobrovolná hasička, oddaná věci srdcem i duší, nedbala bolesti, zkrotila zuřící hadici a přímým zásahem terče dokončila misi.
Zvedla levou ruku, aby zjistila, co ji na ní bolí. Na stupnici od jedné do deseti, kde číslo deset můžeme přiřadit pocitům děs, běs, hrůza a zmar, by Marťa pohled, který jí vyvstal před očima, ohodnotila zcela určitě číslem deset. Větší nemilé překvapení v životě pravděpodobně nezažila. Bez hlesu zírala na levý prsteníček, na kterém prostě NEBYL poslední článek prstu! V mrákotách se pomalu zvedla ze země, pravou rukou uchopila levé zápěstí a otočila se směrem k rozradostněným členkám týmu, které se k ní a k druhé „terčařce“ právě sbíhaly. Jedna, která právě dobíhala k Martě a zrovínka pracuje v nemocnici jako zdravotní sestra, okamžitě a bleskurychle odhadla situaci.
Vyškubla Martě její levé zápěstí z ruky, zvedla ho do výše a s její rukou nad vlastní hlavou vyběhla směrem zpět ke kádi a obecenstvu. Na druhé straně se rozvášněným fanouškům, kteří z té dálky rozhodně nezaznamenali vzduchem letící článek Martinina prstu, naskytl pohled na dvě poklusem přibíhající hasičky s propojenýma rukama nad hlavou. Rozvášnění fanoušci nesprávně odhadli ten výjev a usoudili, že hasičky s rukama nad hlavou rovná se radost nad triumfálním výkonem a začali nadšeně tleskat a halekat: „Holky, byly jste fakt dobrý!“
Protože všichni stáli na místě a maximálně radostí poskočili, začala zdravotnice do pochvalného potlesku křičet: „Záchranku. Rychle záchranku!“ To konečně probralo Marťu z mrákot a zařvala: „Já nemám prst!“ A obecenstvo přestalo tleskat…
To, co se dělo dál, notně připomínalo scény ze známých filmů, jako jsou Homolkovi nebo Vesničko má středisková. Akce stíhala akci. Všichni hasiči na nohou – dobrovolní i ti nedobrovolní, fanoušci i čumilové. Všichni lítali sem a tam. Marťa hystericky křičela, ať jí okamžitě najdou ten prst, aby jí ho mohli doktoři potom přišít. Velitel opravdových hasičů vydal rozkaz k utvoření husté rojnice. Rivalita zmizela. Všichni se snažili pomáhat a bok po boku se postavili do rojnice. Každý, kdo se udržel na nohou, pročesával fotbalový trávník stéblo po stéblu a hledal poslední článek Martina prstu. Je sice pravda, že některé dobrovolné hasičky slabší nátury, ač byly také součástí rojnice, vůbec netoužily kus prstu najít, protože se bály, že kdyby se ony staly těmi „šťastlivci“ a článek objevily, mohly by ho snad i nechtěně poblít. Jiné, ty jízlivější nátury si neodpustily poznámku k laku, co Marťa použila – že prý měla místo modrého hasičského použít červený, že ten by byl v trávě lépe vidět…
Po nějaké době se článek našel pod jednou z hadic a šupem letěl k nanukům do mrazáku v blízkém bufetu u hřiště, než přijede záchranka. Přes všechnu snahu a Martiny úpěnlivé prosby však nemohl pan doktor v nemocnici přišít správně zmrzlý článek zpět k prstu. Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi proč. Jediné možné řešení bylo, že pan doktor prst „ukončil“ a zašil.
Když se pak Marťa vrátila z nemocnice zpět na hřiště, čekalo na ni překvapení v podobě poháru za třetí místo, který její tým vybojoval – vlastně převážně díky ní s třetím nejrychlejším časem ze všech. Všechny dobrovolné hasičské kolegyně z jejího týmu se domluvily, že pohár tentokrát nepoputuje do hasičárny, ale patří jen a jen Martě jako malá „náplast“ za to, o co v boji o pohár přišla. Myslím, že i když nakonec nebyly první na bedně, stala se i přesto Marťa nejznámější dobrovolnou hasičkou, jejíž věhlas o „obětavosti a hrdinném překonání bolesti“ přeroste hranice nejen naší obce, ale možná i okresu!
Markéta Chvátalová
V bačkůrkách
Když tehdy před lety zahlásila moje v té době dvacetiletá sestra, že odjíždí na zkušenou za „malou“ louži do Anglie pracovat jako au-pair, nikdo z naší rodiny nevěřil, že tam vydrží déle jak měsíc. A to nejen kvůli tomu, že její anglická slovní zásoba byla popravdě dost mizerná, ale hlavně proto, že moje sestra v té době působila jako hodně „mamánkovský“ typ a nikdo jsme si nedovedli představit, jak v té daleké cizině bez své maminky a nás – své rodiny – přežije. K našemu překvapení vydržela v Anglii nejenom měsíc, ale úspěšně brázdí levou stranou vozovky londýnského centra už dobrých patnáct let.
Markéta Chvátalová
Nepřehlédnutelná
Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale někdy nás zaskočí takové situace, na které jsme se prostě a jednoduše ani nikdy připravit nemohli. V životě by nás totiž nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát a pak, když musíme takové situaci čelit tváří v tvář, najednou zjistíme, co v nás opravdu je, kam až sahají naše hranice, a kolikrát sami sebe překvapíme, co všechno jsme schopni vydržet a zvládnout.
Markéta Chvátalová
Když nevíš, tak se zeptej.
Nedávno jsem byla na návštěvě u svojí tety. Teda ona to není vyloženě moje teta, je to v podstatě cosi jako vzdálená sestřenice mého táty, ale odjakživa jí říkám teto, i když je v podstatě jen asi o deset let starší než já. Moc často se nevídáme, tak jednou za rok. Teta, přestože je normálně vdaná a má manžela a děti, je vyhlášená svojí úzkoprsostí. Nesnáší lascivní vtipy, dvojsmysly nebo narážky na sex a dává svému okolí ostentativně najevo, jak jsou vtipy tohoto ražení trapné a narážky ubohé. Moje máma vždycky říkala, že jí děti musel přinést čáp, protože je to puritán a ještě k tomu jeptiška v jednom balení. Na mě teda spíš teta působí, jakože v podstatě moc nepochopí smysl těch vtipů či narážek, a proto se tváří tím svým výrazem, jak jsme „trapný a ubohý“, že se něčím takovým dokážeme bavit.
Markéta Chvátalová
Modrá je dobrá
Právě jsem v rádiu zaslechla, že dnešní den – 29. leden – je výročí slavné modré pilulky Viagry. Prý je dnes ten den, kdy se poprvé začala prodávat v našich lékárnách. To mně připomnělo příběh mojí kamarádky, kterou chtěl manžel překvapit a někde si tuhle zázračnou pilulku splašil. Jeden večer, když jejich odrostlé děti vyrazily ven za zábavou, celý natěšený pilulku zblajznul a čekal, až se projeví ta její síla. Jenže jeho tělo zareagovalo trochu nestandardně a mocná síla modré pilulky se vlila na opačnou část těla, než se obvykle vlévá, a manželovi neuvěřitelně natekly uši, rty a prsty u rukou. Moji kamarádku upřímně vyděsil, když se před ní takhle objevil. Chvíli jí trvalo, než z jeho vysvětlování skrz nateklé rty pochopila, že má doma namísto nadupaného hřebce totálně smutného Mickey mouse, který se bojí, aby mu to nezůstalo. Takže místo do postele vyrazili do nemocnice. Kamarádka se musela chopit volantu, protože na rozdíl od manžela mohla ohnout prsty, zatímco manžel vedle ní nešťastně vzdychal na sedadle spolujezdce, s dlaněmi opřenými o stehna a s prsty roztaženými do stran, jak kdyby právě do deseti napočítal. Na příjmu musela kamarádka vysvětlovat, co se stalo, protože manželovi by nikdo jiný nerozuměl. Naštěstí všechno dopadlo dobře a manžel po jakési injekci zase splasknul do původní velikosti.
Markéta Chvátalová
Jel jsem jednou tramvají
Nedávno jsem z rádia slyšela, že to, o čem byla v rádiu řeč, je „vrcholem stoicismu“. Místo abych o té skvělé věci poslouchala dál, začala jsem přemýšlet, jestli jsem kdy v životě už někdy takovou formulaci slyšela, jestli jsem vůbec kdy ve svém životě alespoň použila slovo „stoicismus“, natož ve spojení se slovem „vrchol“. Pak jsem přemýšlela, co nebo kdo v mém životě či okolí se mnou tak mocně zacloumal svojí vyrovnaností, sebeovládáním či flegmatismem natolik, že bych o tom nebo o někom mohla říct, že to je „vrcholem stoicismu“. A pak jsem si vzpomněla na historku mojí kamarádky, která se jí přihodila cestou tramvají, a musím uznat, že tam bych se slovo „stoicismus“ a možná i ve spojení se slovem „vrchol“ nebála vůbec použít.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Prodej stavebního pozemku 903 m2, obec Dobranov
Česká Lípa - Dobranov
2 200 000 Kč
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1092x