Vysoké školství v krizi

V Čechách je pravidlem, že se každý vyjadřuje ke všemu, aniž by dotyčný dotčenému rozuměl. Říkám otevřeně, že se nepovažuji za odborníka na problematiku vysokého školství, ale ze židle mě zvedají články, ve kterých čtu nářky nad tím, že v naší zemi je málo vysokoškolských studentů. Nedávno v MF Dnes bylo uveřejněno  jisté srovnání se situací ve Finsku.

Budu-li žehrat na nízký počet vysokoškoláků, říkám sice á, ale chci-li být upřímný, musím říct i bé. Zvýšíme-li za současné demografické křivky počet vysokoškolských studentů, budeme tím devalvovat kvalitu vysokého školství. Už dnes se školy v důsledku systému dotace za hlavu přijatého studenta potýkají s problémem, zda nabrat i uchazeče, kteří by v minulých dobách "inteligenční hojnosti" nesplnili příjímací kritéria, nebo zda se potýkat s vážnými finančními probémy. V současné době řada vysokých škol, zejména reginálních, přijímá krizová opatření z důvodů nedostaku studentů.

V minulých letech byla přijímací řízení téměř většiny škol zjednodušována, až nakonec mnohdy zcela vypuštěna, aby byly zachovány příslušné kvóty umožňující přežití škol. Školy si tak doslova podřezávaly a podřezávají větev pod sebou, protože produkují zcela nekompetentní aboslventy. Příkladů bych ze své praxe mohl uvést mnoho, omezím se pouze na konstatovaní, že současná úroveň některých absolventů (minimálně v mně známém prostředí zemědělské fakulty) nedosahuje ani středoškolské, řada "inženýrů" zde vyprodukovaných neovládá ani základní českou gramatiku.

Kde je tedy zakopán pes? Je to v systému financování? Jistě také. Pokud budou školy financovány za hlavu přijatého studenta, bude jejich motivem přijímat každého "z ulice", kdo se umí alespoň podepsat do příslušných výkazů.

Druhý problém kvality vysokých škol spočívá ve falešné kolegialitě. Moji přátelé, všichni z řad učitelů na vysokých školách mi potvrzují i můj postřeh pracovně nazývaný "ústavní socialismus". Zkráka výsledky vědeckovýzkumné činnosti, která rovněž školám přináší nemalé peníze jsou jednoduše průměrovány na všechny zúčastněné i nezúčastněné pracovníky. Děláš-li, publikuješ-li, je to Tvá práce a povinnost. Ovšem nad těmi, kdo nepublikují nikdo nikdy hůl nezlomí. Jednak jsou to letití kolegové, jednak bývají často vůči vedení loajální a to, že zapadají do nastaveného průměru je nakonec dobře i z toho hlediska, že nebudou po vedení nic požadovat. Zkrátka a dobře, nikdo si do nahnilého rybníka štiku pustit nechce. Pokud mu tam nějakým nedopatřením vnikne, bývá velká tendce vzájemné součinosti ji zahnat a vesele se dál plácat v teplém a prosluněném bahně. 

Dokud tedy budou ve vedení škol přítomni Ti, co nechtějí změny a spokojí se s nereptajícím průměrem, nedojde k ničemu zásadnímu. Blížící demografická situace ale tyto strnulé pomníky minulosti dožene a rozdrtí.

Jedině tam, kde se do čela univerzit postaví opravdoví manažeři, kteří tvrdě a nekompromisně budou požadovat výkon, tam může dojít k ozdravění. 

Ordinujme našim školám lékaře, když doktoři selhávají!