Tento svět není pro starý.

Když shlédla film nazvaný Tento svět není pro starý, jen se bláhově pousmála." Toto mne snad nikdy nepotká." Nebylo mi ani čtyřicet, měla rodinu, přátele, práci, která mne bavila a zárovenˇ se stala mým koníčkem a spoustu zájmů.

Léta  utíkají, čas se zastavit nedá, nikdo z nás nemládne, ba naopak. A jak se říká, člověk nejvíce zakusí tehdy, až když vše ztratí. Magická čtyřicítka se přehoupla a než se nadála, zůstala pojednou v zajetí samoty a opuštěnosti. Všichni moji blízcí odešli neznámo kam. Před dvěma lety pochovala svou maminku, anděla strážného, pod jehož křídly se mohla schoulit a vyplakat svou vnitřní bolest. Jedenáctým rokem pracovala v jedné organizaci. Bohužel krátce před pozbytím platnosti osvědčení onemocněla infekčním zánětem spojivek a ke zkoušce nemohla být připuštěna. A ani bych ji jako jednooká nezvládla.

      Další nejbližší termín byl až za necelé tři měsíce a tak se rozhodla na sobě po celé léto úpěnlivě pracovat. Obětovala tomu takřka vše, abych se na svou původní pozici mohla opět vrátit. Ačkoliv zkoušky nakonec složila úspěšně, mezitím byl na mou pozici přijat mladý a jak je dnes moderní říkat perspektivní muž. Sice jako brigádník, avšak muž. A tak byla dána na nižší pozici se zkráceným úvazkem, kde už neměla takovou možnost si vydělat. Smetánku s odpoledními příplatky slízl především pán tvorstva.

     A tak abych si doplnila hodiny, vykonávala vše možné včetně úklidu nebotˇ na lepší plat měli nárok pouze mladí, svobodní a perspektivní muži, zatímco já už byla zkrátka " stará životem unavená ženská, " sice se stejnou kvalifikací, ale přece jen ženská mající se co otáčet abych splatila hypotéku a nepřišla o střechu nad hlavou. Pokud jeden z mladíků onemocněl či chyběl, služby brali brigádníci externí firmy, která k nám byla dodána a ze hry vyšachovala kmenové zaměstnance. Především ty nad 40.

    Profesionální zkoušky si musela zaplatit ze svého, avšak s vírou, že budu moci opět vykonávat svou doposavadní činnost opětnému získání kvalifikace obětovala své poslední našetřené peníze, které mi především nyní, kdy budu muset přepočítávat každou korunu schází. Když se snažila domoci spravedlnosti, jak v této zemi směšné poukazováním na to, že žena má přece stejnou hodnotu jako muž, byla tou špatnou. Nakonec skončila se zkráceným pracovním úvazkem a otázkou, co bude dál a z čeho budu vůbec žít. Jak zaplatím pravidelné splátky hypotéky. Nakonec si snad budu muset prodat svou vlastní střechu nad hlavou, neb člověk v této zemi nemá skoro žádné zastání, tím více, zůstane-li  ve starším věku úplně sám bez opory vlastní rodiny. Dnes už vím, jak lehké je vše ztratit  a nakonec se stát třeba i bezdomovcem.

     Starší a staří lidé zkrátka už do této společnosti nepatří. Snažím se najít alesponˇ nějakou brigádu, avšak onemocním li, patrně budu odsouzena ke smrti hladem. A odečtu li dopravu do vzdálenějšího města, zbyde jen pár korun, který ztracený pravidelný příjem nenahradí.  Jít na sociálku, jak nedůstojné a potupné, vždytˇ jsem člověk v produktivním věku s patřičným vzděláním i kvalifikací jako mají mí kolegové.

     Mluví se o islámu, ale jak se zde v oné pseudemokratické společnosti jedná se ženami je také na pováženou. Kolik žen je jen v této zemi týraných, zneužívaných, ponižovaných a vysmívaných třeba jen ohledně věku ačkoliv to nejsou žádné nuly. Mnohé se musí postarat sami o sebe, děti, splácet úvěry, platit složenky, jíst, bydlet zrovna tak jako muži. Chybí sociální byty, domovy pro opuštěné a osamělé ženy, které se ocitnou v těžké životní situaci a nejsou zrovna matkami samoživitelkami či seniorkami. A jak si takovýto lidé mají uspořit slušně na důchod aby nemuseli ve stáří chodit po žebrotě. Sociální nůžky se stále více rozevírají a k hranici chudoby se přibližuje stále více žen. A stát. Jen slepě přihlíží.

      Pomáháme kdekomu, nabízíme azyl uprchlíkům, kteří o něj ani nestojí. Vlastním občanům však tento stát pomoci nedokáže anebo pouze těm, kteří si svá práva dokáží jen vykřičet a vydobýt. Snad nezbývá nic jiného než se pochlapit a zabojovat jako lev. Nepadnout zcela na kolena a nepřestat věřit především sobě samé. A snad časem i mužům, že  nejsou všichni úplně stejní a opravdoví chlapi, co dokáží nabídnout pomoc a ochrannou náruč ještě tak zcela nevymřeli.

    Jak kdysi pravila Božena Němcová, žena může být chytrá, vzdělaná, pracovitá a muž líný hlupák, ale je jen pouhá žena. Škoda, že tyto předsudky platí i dnes v 21. století.