Přivezou kluci ze Slovenska zlato?

Už se nemohla dočkat tak jako spousta hokejových fanoušků až to celé na Slovensku vypukne. Hokejové šílenství co nás opět spojí v jednoho muže a ženu, mladíka i starce. Po letech marného čekání oprášíme národní vlajku, 

auta ozdobíme fáborky a vyrazíme do hospody odkud se fandí, radí, vyhrává i prohrává. U svého oroseného půllitru víme nejlépe, jak střelit ten správný gól, překvapit soupeře, ošálit brankáře. Říká se, chlapi přece nepláčou, tedy pokud zrovna nevyhráváme na ledě či se jim narodí vytoužený potomek, nejlépe syn. Jsou to slzy nehynoucí lásky a dojetí a kdyby se proměnily v perly, takřka všichni jsme milionáři.

Zápas zahájili se Švédy, kteří si od samého počátku věřili a také pár minut dokazovali nároďáku pravou vikingskou sílu, kdy do české branky poslali dva góly. Než se role nečekaně obrátila a omámení vikingští bohové patrně někde usnuli. Štěstí mezitím proletělo bruslemi Jakuba Vrány. Páni, to byl rozlet pravého jestřába. Švédi nestačili valit voči. Co nenašli v bruslích hledali ve svalech a tak mezi oběma mužstvy docházelo k bitkám a drobným šarvátkám jak už to na hokeji bývá. Bez boje zkrátka není vítěze a drsní chlapáci se zkrátka poperou. Jako ti kohouti.

Na Slovensko jsme vyslali krásný mladý tým prahnoucí po medaili na kterou čekáme pěkných pár let co nás hokejový bůh opustil, bijící se o vítězství se srdcem lva. Brankář Patrik Bartošák dostal k zaslouženému vítězství nad Švédy další dárek a to ten nejkrásnější. Synka Damiánka. A co víc přát šťastnému tatínkovi než aby svému malému zlatíčku vložil do kolébky zlatku pro štěstí a úspěch v životě. Výhru našeho týmu nad Tre kronor trefně na sociální síti okomentoval český hokejový tým. Špaček, Sýkora, Straka a teď Vrána. Česko mělo vždy kvalitní ptáky. Tak doufejme, že ti ptáci zvolí správnou trasu a doletí pro zlato.

Vzpomínám na jedno z nejkrásnějších mistrovství světa v ledním hokeji v Rusku v roce 2000 pouhé dva roky po olympijském Naganu,kdy nám milénium přineslo zlatou medaili. A co víc, na stupíncích slávy stály hned tři malé evropské země. Hokejistům, kterým tolik fandila a mé přání se do puntíku  vyplnilo. A v té ovaci jim složila poklonu.

Óda na radost hokejovým mistrům.

Hokejová hala se rozezněla, když sebevědomá Kanada

se s medailí rozloučila

tímto řeklo Finsko své, zlato, stříbro a bronz

zůstane v Evropě.

Stal se snad zázrak, celý svět nevěří

Češi s bratry Slováky o zlato soupeří.

Češi, Češi městy zní, mistři světa vezou

z Ruska vítězství.

Líbáme vlajku svou, pláčeme dojetím

prima jsou ti kluci ze srdce Evropy.

A za čtyři roky už byli v Evropě oběma nohama. Tak co kluci si zopakovat ten neuvěřitelný okamžik. Přeji národnímu týmu  aby hokejový bůh stál při něm až do samého konce a po sladkém počátečním vítězství nepřišla sklizeň trpkých plodů, tak, jak doposud bývalo. A kdyby snad. Legendární Jágrova formace pomalu odchází do hokejového důchodu a ta další musí vyrůst. A to může nastat i jednou za sto let. Mistři se nerodí každý den.  Já však stále věřím, neboť naděje umírá jako ta úplně poslední. A i ve sportu se dějí malé velké zázraky.

Moc držím palce Češi, Slováci, Finové.