Plná skříň hadrů a nemám co na sebe.

Zná to asi každá žena. Ráno otevřu skříň, stojím před ní jak solný sloup a nevím, co si obléct. Sukně, pro kterou se ještě v polospánku rozhoduji nějak nepasuje. 

Asi se při praní nějak srazila či co a marně se snažím dotáhnout rozjíždějící se zip. A halenka co měla na sobě, no vlastně už ani nepamatuji se nějak divně roluje a místy odhaluje i to, co by mělo zůstat skryto cizím pohledům. Pohlédnu do zrcadla a poplácám své polštářky na bocích a stehnech protkané pomerančovou kůží co ještě zbytněly v těsných kalhotách co se snažím marně dopnout. Času není nazbyt a tak popadám legíny kdy mě při jejích oblékání spasí guma, volnější svetr do něhož se celá skryji jako do pytle od brambor a běžím do práce. Ani nestačím doběhnout autobus, co mi právě ujíždí před nosem. Zůstávám stát na zastávce ufuněná jako mašina táhnoucí za sebou nejméně patnáct plně naložených vagonů. Nakrátce před velikonocemi si řekla. A dost, začnu jinak. Prodloužený víkend před sebou, to chce pořádný detox a očistu nejen těla.

Naleju si sklenku vína v němž se prý skrývá pravda a celá zdrcená pohlížím na tu spoušť a přehlcenost kolem sebe. No tě pic, to bude práce a výsledek možná nejasný. Ale jdu odhodlaně do boje a pouštím se do generálního úklidu. Sluníčko se směje o sto šest, vše kolem tak nádherně voní a kvete a to mi dodává sílu pustit do svého domova, skříně i své duše svěží jarní vánek. Jsem rozhodnuta zbavit se všeho starého aby mohlo přijít něco nové, čisté a možná i mnohem krásnější co mě pozitivně naladí. Připravím pár krabic a otevírám vstup do svého módního království. Zkouším, kombinuji, přehazuji, vzpomínám. Nacházím krásné fialkové šaty co pamatují svatbu mé nejlepší kamarádky před třiceti lety, sukýnku, co mi uháčkovala maminka do první třídy, halenku ze střední a zelenkavé kalhoty s vysokým pasem co mi ještě předloni padaly a teď je ne a ne dopnout přestože si každoročně dávám předsevzetí, že letos konečně zhubnu do plavek. Která z nás to nezná. Ta bláhová novoroční předsevzetí, přeplněné posilovny a plavecký bazén hned po té, co vyšumí šampusové bublinky do ztracena.

Ač  jím a aktivně sportuji téměř stejně jako dřív, věk neošálím. Jako bych o své postavě nerozhodovala já ale hormony. Naštěstí mám díky plavání stále pevné svaly a tak se na kraji padesátky nerozpadám. Beru do ruky každý kousek oblečení s vlastním příběhem s nímž se polaskám a ty lepší kousky odkládám do krabice s nápisem charita. Růžová blůzka s volánky a puntíková minisukně bude žít dál a psát zcela nový příběh. A třeba přinese spoustu radosti dívce či mladé ženě které nemilosrdný osud uštědřil nejednu ránu, potrhal srdce a zjizvil duši. Další krabice míří do komory no co kdyby přece jen přebytečná kila odnesla voda v bazénu neznámo kam a vytahané tepláky a šaty ala stará mladá se třeba ještě hodí při dalším úklidu. A ta největší s oblečením co nezíská původní barvu ani vypráním v Pervolu míří k popelnici. A i ta si zakrátko nachází své nové modely v místních bezdomovcích.

Nahlížím opět do skříně a nevěřím svým očím. Oblečení barevně sladěné a přestože ho zůstala  sotva polovina, už vím, co si zítra na sebe obléknu přiměřeně svému věku kdy už je určitá soudnost namístě. V květinových šatech sahajícím takřka ke kotníkům i má celulitida bude kráčet městem vznešeně a v černobílém obleku zapůsobím jako opravdová dáma. A konečně i legíny s oblíbeným tričkem brzy najdou své uplatnění. Pravidelně začnu chodit na jógu a za svou kamarádkou vyrazím na kole. Nakonec očistou prošel celý byt i já sama. Bez sebemenšího slitování vyházela všechny ty pracholapky, nespočet vzpomínek ukrytých v keramice odnesla do azylového domu maminkám pro radost a učebnice a sešity ze střední věnuji kamarádce pro studujícího syna. Namísto menšího kusu nábytku umístila květiny a v zákoutí svého panelákového mini bytečku si pořídila zimní zahradu. Jarní sluníčko mi zamávalo do oken a já se konečně mohla zplna plic nadechnout. Na změnu není nikdy pozdě i když zprvu hodně zabolí a ukápne i nějaká ta slzička. Výsledek potom stojí za to.

Prostě už chápu mnohé muže co nikdy nepochopí naše ženské zalíbení v zakrámování se. A zatímco oni si vystačí s jedním trikem my jich musíme mít nejméně pět. Stejných ale v různých barvách. Nakonec si beztak oblékneme tu nejoblíbenější a nejslušivější barvu a triko nosíme takřka do roztrhání. Kolik jen měla kabelek abych po většinu života nosila baťůžek. Nakonec kabelky pamatující snad Karla čtvrtého odnesla do bazaru.

Během dalších dní obešla pár obchodů a nakonec nalezla jarní parádu v secohandu. Kostýmek v pastelových barvách nemohu spustit z očí. Nakonec si ho vyzkouším a nejen padne jako ušitý právě na mou maličkost, ale dokonce dokáže i hezkých pár let ubrat. Zvu kamarádku na kafe  a ta mi krásně polichotí. Nu, ještě pár let a máme tady novou královnu Alžbětu. Tu okouzlující dámu co pochopila, že věk, je jen pouhým číslem v kalendáři. Nu a jelikož se blíží valpružina noc čili rej čadodejnic, nakonec i krabice uložená v komoře nabízí své poklady pro tento den. Den, kdy mohu na setkání přiletět v celé své přirozenosti bez makeupu a líčidel a nikdo se mě nepoleká. A pak už se jen vyspat do krásy. Té májové.