Patří mladí a neklidní ještě k lidem nebo do ZOO.

Ty vole, ty krávo, ty p...o. V odpoledních hodinách kdy dopravní špička vrcholí a autobusy jsou nacpané téměř k prasknutí se po delší době svezla MHD, známou pod hantýrkou mláděže socka. 

Po zaplacení řidiči a nastoupení si nebyla tak zcela jistá, zda nenastoupila do jiného autobusu. U vlaku by to bylo něco jiného, zkrátka bych cestovala dobytčákem tak jako tomu bylo za války. Ač se snažila posunout dál, příliš to nešlo. Pár lidských šimpanzů viselo různě po tyčích, snad se svým výkonem snažili vyvrátit předsudky, že děti a mladí lidé příliš nesportují a s kondičkou jsou pěkně na štíru. Kluci patrně zbaštili něco moc dobrého k obědu, neboť hlasité říhnutí jednoho z nich proniklo nejméně polovinou prostoru. Odezva nastala hned v zápětí. Ty vole, poplácal ho kámo po ramenou za super výkon hodný diplomu. Starší paní s objemnou taškou položenou u sedačky dvou dívek se zřejmě při dosti peprném slovníku vycházejícího nepřetržitě z úst jedné z nich musela lehce začervenat. Což o to, holka hezká, ba dá se říci atraktivní dlouhovláska v rozkvetlých letních šatičkách připomínající éterickou vílu než vypustila pár slov hodných dlaždiče či drsného týpka.

Stále se culící kamarádka se sluchátky na uších jí vzápětí nacpala před nos mobil s nějakým obrázkem či textem a zajuchala. Ty vogo, ty p..o, čum, já snad pojdu. Mobil koloval jakousi partičkou volků, kraviček, šimpanzů,údu až se jeden malý chlapeček zeptal maminky a co je to, no ono slovo označující lidská přirození. Maminka však zareagovala fantasticky a zvídavému klučinovi odpověděla, že přesně neví, protože asi pochází z angličtiny či nějakého cizího jazyka který neovládá. Jako mladí i my starší ročníky měly různá oslovení jako ty kráso, to je hustý, roštěnka, maso, aj. Ale i tak na veřejnosti se mnozí až tak neprojevovali, zvláště dívky ne. Ve veřejné dopravě by nám asi to co projde dnešním mladým jen tak neprošlo. Jednak bychom měli z ostudy kabát, tatínek by vytáhl pásek nebo by nás řidič předal příslušníkovi VB pro rušení veřejného pořádku. Tehdy se s tím nepárali. A ke svým rodičům měli přece jen úctu a netoužili nijak zvlášť po tom, aby si zvláště na malém městě na ně druzí ukazovali prstem či byli předvoláni na národní výbor.

Svatí sice nebyli, občas se někdo i svezl žlutobílým autem veřejné bezpečnosti ale pak dlouho sekal dobrotu. A nepustit sednou staršího člověka byl skoro přečin.  Ale i tehdy byly děti hodné a zlé, to se s dobou nemění. Na mnoha školách bujela šikana, něco podobného jako v seriálu Třetí patro. Skoro v každé třídě měli svého drsoně a třídní krásku nazývanou roštěnka, dnes prostě kráva. Válčili mezi sebou somračky, dívky sčesané na pěšinku s patkami. Holkami s ofinou na stranu. Přesto se stále víceméně nazývali jmény nebo různými přezdívkami, dnes je v kurzu hovězí brav, skot, socka a údy.

Po vystoupení veselé partičky rovnou mohla nastoupit uklízecí četa. Chudák postarší řidič. Namísto svačiny bude muset vzít do ruky na konečné smetáček a lopatku. Nejprve tuto omladinu přirovnala ke zvířatům. Pak si ale vzpomněla na návštěvu ZOO a těm zvířátkům se v duchu omluvila. Takovýto zážitek dokáží připravit jen lidé.Snad z toho naši mladí a neklidní jednoho dne vyrostou a jejich děti a vnoučata v jejich dřívějším slovníku nespatří nic jiného než podivnou retro mluvu.