Souhlasím s Vámi pane Hrubý, máte pravdu. Mě to jen hrozně pobavilo. Volové byli a budou, to už se říká téměř automaticky. Jen ty údy k těm slečnám nějak moc nesedí. Pravda je, že pochytávám li mluvu těchto ještě dětí a jezdím sockou, nikdy nezestárnu. Alespoň v duši. Kdysi za toto oslovení dostala od táty co proto, aby sám ke stáru toto slovo sám používal takřka za každým slovem. Nesoudím je, jak uvedla, ani my nebyli svatí. Je to spíš takový pohled na dva odlišné světy. Na ten, v němž také žili, žijeme a žít budeme.

Pořád stejný (nesmyslný) problém: "Ta dnešní mládež!"

Paní Chourová, pamatuji doby, kdy se mnou třískala postpuberta, nastoupil jsem na VŠ a oslovení "vole" bylo tak samozřejmé, jako dnes (již poněkolikáté "zapomenuto" a zase používáno). Smutné na tom je, že od té doby uplynulo už více než šedesát let.

Na dokreslení: To oslovení bylo tak automatické, že jsem tak jednou oslovil tátu. No - druhou facku jsem chytil o zeď (a byl to jeden z opravdu mála fyzických trestů).

Takže si vzpomeňte s římským 'O tempora o mores', na tisíciletí tohoto "problému" a zůstaňte klidná. I z dnešních turů vyrostou řádní občané.

přesně tak, já to používala sice o něco později, tu facku jsem pro změnu dostala od mámy ale jinak se nic nezměnilo a asi jsem tedy mladá, když „sockou“ taky jezdím...