Může mladá švédská aktivistka změnit svět?

Toť se zdá rozporuplná otázka nejen pro mnoho politiků světa, kterým nasadilo brouka do hlavy takřka ještě dítě. Greta Thunbergová je mladá, odvážná a tak trochu drsná studentka která si nebere servítky zachraňující zdevastovanou,

vyrabovanou, skleníkovými plyny a plasty zahlcenou planetu především pro mladou generaci. Či si to alespoň myslí a považuje se za novodobou spasitelku světa. A právě v mladých lidech se skrývá neuvěřitelná vnitřní i vnější síla neustrnout a měnit svět k lepšímu. Síla která se jednoho dne vzedme jako tsunami a otočí stávající kormidlo o 180%.Snad od nepaměti byli vůdčí hybnou silou právě mladí lidé co vnesli svěží vánek do zatuchlého světa. Už jen tehdejší Československo by mohlo hrdě vyprávět takřka neuvěřitelný příběh za nímž stáli zejména mladí lidé. Vezměme jen Jana Palacha nebo jeho následovníka Jana Zajíce, kteří dnešním pohledem zašli až do extrému, avšak jejich odvážný a velmi bolestný čin se navždy vepsal do paměti národa. Stejně tak jako odvaha studenta Jana Opletala a v neposlední řadě listopad 1989, kdy převážně mladí lidé stáli tváří v tvář s holýma rukama tvrdým obuškům bílých přileb, které mnozí pocítili na svém těle. Královnou lidských srdcí se stala též mladá žena. Ač krásná princezna, svým šlechetným srdcem byla nejblíže těm nezranitelnějším, opovrhovaným, starým, nemocným lidem či těm na okraji společnosti.

A nyní tedy zpátky k tomu klimatu, které málokoho nechává chladným třebaže se cítí navenek jako super hrdina, ale uvnitř už hlodá onen červíček pochybnosti i strachu. Když už ne o sebe, tak o své děti a vnuky. Snad není na světě člověka, který by nepociťoval na vlastní kůži že se s planetou něco děje. Naše modrozelenohnědá matička Země, která nám zapůjčila nádherný domov blouzní ve vysokých horečkách. Zahřívá se o něco víc než bychom si přáli, a to kvapem, kdy tají i ty nejproslulejší ledovce, ledoví obři z nichž obcházel strach každého lodního kapitána. Vrak majestátního Titaniku může vyprávět jak málo stačí k tomu, aby lidské veledílo bylo navždy zničeno a hluboký oceán se stal masovým hrobem obětí prahnoucích po lepším životě. Léto nastává v dubnu kdy do něho skočíme takřka ze zimy a v červnu jsme opáleni jako z Chorvatska z našich chalup a rybníků. A ani zima není taková jakou si pamatuji ze svého dětství, zasněžená, kdy mi mrazík do rána krásně omaloval okna mého pokojíčku. Zkrátka pravá ladovská jakou jsme si užívaly jako děti a to zvláště o vánocích. Kdysi jsem četla názor jednoho z mnoha vizionářů, že vše staré musí pryč a planeta začne opět volně dýchat. Svět je přelidněný a jeho evropská část bude brzy přestárlá. Mnohá místa se změní vinou klimatických změn ve vyprahlou poušť, dojde voda a lidé budou chudnout a také umírat. Zvedne se obrovská vlna migrace putující do Evropy. Mladí, silní lidé jiného vyznání i kultury se střetnou se slabými, nemocnými a životem unavenými starci. Vznikne zde hluboký nepoměr. Mnohem častěji bude docházet k válkám, drancování a zabíjení ve jménu přežití. Bohatá Evropa se rozpadne jako domeček z karet.

Překvapují mě mnozí politici i když by už snad ani neměli řešící jaké důchody budou za padesát let. Tak daleko neviděli ani komunisté, ti řešili jen pětiletky maximálně desetiletku. Člověk pomalu ani neví co se odehraje za den, rok natož padesát let. A to jaké budou důchody za padesát let možná vyřeší právě ony nezvratné klimatické změny, válka či nové nemoci na které nebude stačit ani moderní medicína. Pokrok jde kupředu mílovými kroky ale mnohé brebery jsou o krok napřed. Tak je to od nepaměti. Planeta Země zcela určitě nezanikne, jen se změní podmínky pro život a přežije ta nejsilnější a nejodolnější část lidstva obdobně jako je tomu u zvířat. Jakmile se nějaký druh přemnoží, zrodí se více predátorů, slabá mláďata a staří jedinci hynou. příroda si vždy dokázala a dokáže poradit. Vlivem klimatických změn bez zavinění člověka vyhynuli v dávnověku po srážce Země s meteoritem obří ještěři dinosauři. Ani těmto silným veleještěrům nedala příroda nejmenší šanci přežít. A za dalších mnoho let vznikly zcela nové druhy včetně člověka. Pána tvorstva který si celou planetu podmanil natolik, že se na mnoha místech stala neobyvatelnou. Člověk opanoval celé kontinenty. Rostl, sílil, bohatl a pak zase chudl nebo naopak. Plodil dcery a syny až mu planeta Země začala být poněkud těsná. Dožíval se stále vyššího věku, potřeboval něco jíst a mít kde bydlet. Příroda musela ustoupit industrizaci a modernímu luxusnímu životu než si řekla dost a rozhodla se vyhlásit člověku válku. A ten ač sám sebe pasoval pánem tvorstva vůči ní nemá takřka žádnou šanci. Tsunami ho spláchne z povrchu zemského, hurikán odvane a sluneční žár obohatí o srdeční problémy, únavu z úmorných veder a rakovinné buňky.

A právě Greta Thunbergová ač v mnohém sporná dívka s nádhernou angličtinou značí symbol nové naděje především pro mladou generaci. Rozpoutala dialog nad tématy o nichž politici příliš slyšet nechtějí natož mluvit. Spousta z nich už má valnou část života za sebou a tak razí heslo po nás potopa. Snad díky této aktivistce nebude mnoha uším znít ekologie a ochrana přírody jako sprosté slovo a dojde jim, že i oni jsou součástí toho, že si měsíčci poslední dobou stále více dávají něco na zahřátí do jedné a pak do druhé nožičky a namísto ledna nám vládne březen. A tornádo už není výjimkou ani v Evropě. Myslí li to svět s ochranou klimatu vážně, bude muset každý jedinec začít především sám u sebe. Mladý nebo starší, malí podnikatelé i obří korporace. A to už bude obzvláště těžké vzdát se svého pohodlí a luxusu mít v rodině namísto tří aut jedno jediné tak jako to bývalo za časů našich rodičů a do města dojet namísto autem a hodinovým čekáním v dopravní zácpě pohodlněji autobusem nebo vlakem. Časem přestanou i fabriky produkovat nadbytky, protože starý člověk si nebude kupovat nový mobil či televizi několikrát do roka. Tedy pokud nám nebudou cpány šunty made in China co vydrží právě ten jeden rok někdy ani to ne. A to je zbytečné plýtvání což věděl už sám Baťa. Není nad poctivě odvedenou práci a výrobek slouží několik let.

A možná i těch bytů bude dostatek. Mnohé jednočlenné garsonky zůstanou prázdné a opuštěné neboť není dědice. Prozatím nevidím vše tak úplně černě jako Gréta, ale vše se může změnit. Mnohá města už na akcích a hudebních festivalech zavádějí vratné zálohované kelímky a hned je okolní prostředí čistější a úklidová služba má méně práce, markety igelitové tašky vyměnily za papírové a džusy a limonády se namísto do plastu dávají zase do skleněných lahví. Pár lidí co kašlou na životní prostředí bude vždycky, ale neměla by jich být většina. Doma každý odhodí kelímek do koše ne na koberec v obýváku, tak proč dělat bordel v lese lesním zvířátkům, která o něho nestojí. Cestou z výletu jsem spatřila skupinku mladých lidí uklízející "zasviněný" lom a jeho okolí vším možným. Další převádějí žáby tunýlky pod silnicemi, jiní se ujmou opuštěného kotěte, malé děti sází lesní školky. Starý strom se ohýbá velmi těžko jak říkávala má babička. Snadná práce je s mladými proutky v nichž je ukryta budoucnost i nová naděje nejen pro člověka ale i okolní přírodu. Světu schází pokora a především soucit se vším živým. I to je jeden z důsledků klimatických změn. To co vyprodukujeme a vypustíme do okolí se později na nás jako lidstvo nabalí jako bumerang a postupně nás zabije ve formě nemoci třeba i zapříčiněné změnami klimatu. Nic se nikam neztratí ani ty plastové lahve odhozené do moře ne. Požerou je ryby a my si pak ty "zdravé" mořské rybičky ve jménu zdravé výživy dáme na talíř...

A jak se v neposlední řadě může a také nemusí změna klimatu podepsat na české zemi, pokud se v blízké vzdálené budoucnosti Svatý Petr nesmiluje a nepožehná kapkami deště či spíše pořádnými letními lijáky tak jak jsme byli jako malé děti u babičky na venkově zvyklí. Že zabouří, zalije a pak opět vysvitne sluníčko nebude naše země oplývat mlékem, medem a křišťálovými studánkami v hlubokých lesích plných hub, ale rozsáhlými vinicemi, kokosy, fíkovníky a palmami.  V poledne bude zasloužená siesta, strava se více bude podobat té středomořské a života si budeme umět víc užívat jako lidé v přímořských oblastech. Ne se stále za něčím honit, ale bavit se za teplých letních večerů v centru měst zkrášlených spoustou květin, kašen a různých vodotrysků. Možná to bude mít i svá pozitiva. Lidé budou zdravější, přestanou se na sebe mračit jakoby právě snědli kyselou okurku a méně práce budou snad mít i psychiatři. Sluníčko podporuje hormony štěstí a ty nám v zimě, chladu a tmě chybí snad nejvíce.

Svět se změní, bude jiný. A byl vůbec někdy stejný pro naše prabáby, báby, rodiče? Každá generace si prožila dobré i zlé a mnohdy v obrovském utrpení a sebe odříkání. Jedny z nejlepších časů prožíváme právě tady a teď, v naší rodné domovině, mírové Evropě. Ale navěky to být nemusí. Nic tady na světě není na věky ani my ne.