Je zima a občas i sníh. Venku běhají jenom magoři, říkal jsem si ještě před Vánocemi. A pak mi mé tělo dalo na výběr: Buď si nazuješ běžecké boty, nebo ten stres z chaotických vládních opatření a nedostatek pohybu už nerozchodíš.
Ano, mé tělo mě teď nutí být magorem a běhat pro přežití. Než jsem začal běhat, bylo mi hodně špatně. Nohy mě přestávaly poslouchat. Stejně jako vám i mně zavřeli sportoviště, posilovny a znemožnili z velké části i nesportovní pohyb. Až teď si uvědomuji, kolik toho nachodíme při běžných činnostech jako nákup nových kalhot či zimních bot. Tento pohyb nám a našemu tělu teď žalostně chybí. Možná si říkáte, jestli není pohodlnější nevnímat varovné signály našeho těla a v nejhorším případě si dojít k doktorovi pro prášky. Ale opravdu chcete skončit jako já před pár týdny: s pocitem, že už vlastní tělo moc dlouho nevydrží? Že pro vás přijede blikající a houkající sanitka a zaveze vás do nemocnice? Kdo ví, co se ve vaší nemocnici právě děje. Možná by vás v nemocnici nepřijali, možná by vás nechali na nosítkách na chodbě umřít, protože zrovna všichni lékaři zachraňují covidové pacienty. Možná by vás upřednostnili před tou milou babičkou, která bydlí o několik ulic dále a která se na vás vždycky usměje při venčení svého jezevčíka. Tak či onak, každé další zatížení našich nemocnic může být pro nás či pro ostatní fatální. A proto snad pochopíte, proč bychom měli nazout kecky a pohybem pomoci tělu přežít ve zdraví covidová opatření.
První krok k záchraně: Uvědomme si, jak špatně na tom naše těla či duše jsou. Jsme jako vařené žáby. V kotli covidových opatření jsme pomalu ohřívanou vodou vařeni zaživa. Necítíte to? To je právě ten syndrom vařené žáby. Žába hozená do vařící vody z ní rychle vyskočí. Dáte-li však žábu do kotle se studenou vodou a začnete-li ho pomalu ohřívat, žába si hrozící nebezpečí neuvědomí a pomalu se zaživa uvaří. Je skoro až neuvěřitelné, jak přesně tato metafora vystihuje dnešní dny! Možná se nám daří stejně dobře jako včera nebo předevčírem, ale pořád mnohem hůře než před rokem. Ano, je tak důležité si uvědomit, že se naše tělo nebo psychika uvaří, jestli z toho kotle okamžitě nevyskočíme.
Jak neskončit jako vařená žába? Nejtěžší je sebrat dostatek odvahy, překonat svou lenost a poprvé se rozběhnout. Vím, jaké to bylo u mne. Skoro jsem neběžel, moje nohy nechtěly. Bolelo to. Ale cítil jsem, jak je mé tělo vděčné. Jak mu směsice chůze a běhu prospívá. Jestli jste na tom stejně bídně jako já před několika týdny, neklaďte si vysoké cíle při prvním pokusu. Není důležité uběhnout maraton, je důležitě se rozběhnout. Budete lapat po dechu. Budete se snažit dýchat nosem, abyste se nenachladili. Ostatní vás budou předbíhat a možná budete mít pocit, že se vašemu běžeckému stylu smějí. Ale nevzdávejte to. Vy přece nechcete vyhrát maraton, vy se chcete zbavit zdravotních potíží nebo si zlepšit náladu – a to je ta největší výhra. Netrapte se tím, jak málo toho uběhnete. Neboť příště se zlepšíte o desítky či stovky metrů. Počítejte každý strom v parku, který minete v běhu. Opravdu každý. Mnohdy až moc brzy dostanete ten mylný pocit, že už toho více neuběhnete. Ale nevzdávejte se, myslete raději na něco hezkého! Mě zachránila představa úsměvu jedné slečny, o které vím, že ráda běhá. Vybavil jsem si onu fotku z okolí Kutné Hory, kterou mi jednou poslala ze svého ranního běhu – na návrší stál mohutný gotický kostelík obklopený malebnými domečky a vinicemi. Tam bych se chtěl jednou podívat, a tak jsem se zaťatými zuby posunul laťku mé běžecké vytrvalosti.
Doufám, že vás můj článek povzbudil a motivuje ke zlepšení vašeho zdraví či psychického rozpoložení, které prochází poslední dobou zatěžkávající zkouškou. Nechci diskutovat, proč je vláda tak chaotická, proč jenom represivně zakazuje a proč nás občany motivuje spíše k sebevraždě než ke zdravému pohybu. Já mám jediné přání – abychom přežili ve zdraví. Možná jsem naivní, ale národu by jistě prospělo, kdyby si vládní politici místo vyhánění lidí z hor nazuli běžecké boty a šli příkladem. Nebo kdyby místo chaotických a stresujících vyjádření raději lidem předvedli, jak se správně protáhnout při domácí karanténě či homeofficu.
Většina z nás nepracuje ve zdravotnictví. Ale přesto každý můžeme pomoci, abychom se co nejdříve vypořádali s covidem a tato těžká doba na nás zanechala co nejmenší stopy. Mnohdy stačí „maličkosti“ jako třeba začít běhat. Držím vám palce.
