Jiří z Ráje

Bylo mi 17 let, když jsme se jako národ vzepřeli režimu starců. Neopakovatelné a jakkoliv nepopsatelné pro ty, kdož nezažili. Nezažili minulý režim, jehož systém vymývání mozků a sešněrování všech lidských činností byl pro nás denní realitou. Dodnes, když vidím, či potkám příslušníka policie, mám mrazení v zádech. Dnešní omladina ve věku 17 let, rozhodně nemá takový respekt z příslušníků silových resortů. Tedy většina z těch, které osobně znám.

Typickým znakem tehdejsí doby, byla rozpolcenost ve verbálním projevu. Zcela opatrně se musel člověk chovat ve škole, či zaměstnání, tzn. raději nemluvit a neprojevovat vlastní názor. Otevřenější jsme byli v hospodě, či s přáteli. Jedině doma se mluvilo zcela otevřeně. A díky Bohu za moje rodiče, kteří se nebáli před námi (dětmi) mluvit pravdu, vysvětlovat situaci a historické souvislosti. Neboť výplach mozku ve škole, pionýru a SSM byl dokonalý a zvrhlý. Pokud jste měli schopného a uvědomělého učitele nebo pionýrského vedoucího, nebyl důvod mu nevěřit. Byl jsem rád, že je tato doba pryč. A trvalo mi to dlouho, než jsem uvěřil, že mohu svobodně (v rámci zákonůú hovořit, psát, publikovat. Zapoměl jsem rád a doufal jsem, že navždy.

Dnes jsem si po ránu přečetl článek viz. http://info.blog.idnes.cz/c/130095/Paroubek-se-na-tiskove-konferenci-obul-do-blogera-Krize.html. A pocit, který jsem pohřbil v devadesátých letech do zapomění, se objevil na světle. Vždyť stejným stylem psalo tehdejší Rudé Právo o Havlovi, Cibulkovi, Dinstbirovi a dalších. Ta rétorika, ten útočný tón. Poslechněte si záznam z tiskové konference, který je uveden v článku. Není to nic pěkného. Arogance a zloba. A strach. Strach z lidí, typu Jiřího Paroubka, kteří pro získání moci udělají téměř cokoliv. A pak nám se svou arogancí začnou nařizovat a říkat, co je pro nás dobré. To už tu bylo. A jak to dopadlo, víme všichni, co jsme zažili oba režimy. Nemám nic proti levici, naopak, domnívám se, že její činnost je pro pracující lid nesmírně důležitá. Ale mám strach z politiků, kteří žijí v přesvědčení, že jejich pravda je univerzální a jediná správná. Jeden takový, který si myslel, že je vybrán prozřetelností, už tu byl. Jsem dalek porovnávat pana Paroubka s masovým vrahem Hitlerem. Jen nevím, jak vyjádřit svůj strach a obavy, že praktiky předsedy ČSSD se mi nelíbí. Všimněte si (vy co budete nadávat na autora blogu), že nehaním stranu, ani program. Kritizuji jen projevy a myšlenkové pochody pana Paroubka.

Nechci již zažívat pocit, že v práci nemohu mluvit otevřeně a jedině doma u nahlas puštěného rádia mohu vyjádřit svůj názor. Nechci již nikdy vyměňovat bony a stát frontu na rifle v Tuzexu. Chci mluvit otevřeně, chci prosazovat svoje názory, číst knihy, které chci já a nebát se šikulů z RaJe.