Beneš, Němci a Brněnský odsun

Ve dnech 30.5 – 31.5. 1945 bylo z Brna vyvedeno cca 20 000 německých obyvatel Brna. Ednalo se především o ženy, děti a staré muže nad 60 let věku. Muži ve věku od 14 do 59 let věku byli internováni v Brně a pracovali na odklízení následků osvobozovacích bojů.

Zde se další zdroje rozchází. Podle údajů našich historiků, během 10 dnů pochodu směrem na Poysdorf v Rakousku, zemřelo 1691 lidí, převážně na vysílení a úplavici. Podle zdrojů německých krajanských spolků zahynulo při pochodu, až 10 000 lidí a to obzvláště krutým způsobem. Znásilňování žen a dívek, střílení do týla, zapalováním u telegrafních sloupů apod. Větší část účastníků pochodu dorazila až do Rakouska, kde mnozí z nich zemřeli. Zhruba třetině lidí se podařilo přesvědčit úřady o své nevinně a mohli se vrátit do Brna za několik dnů. Části brněnských němců, se po několika letech práce v okolních obcích (Bavory, Mikulov, Perná) mohla také vrátit do Brna.

Pozadí odsunu?

Dne 24. května se konala schůze Národního výboru města Brna, která se zabývala situací Němců. Dne 29. května byla předložena petice, která kladla požadavky na řešení situace a navrhovala vysídlení Němců na venkov do zemědělských oblastí. V návrzích na odsun Němců z Brna se přitom nejvíce angažovali pracovníci brněnské Zbrojovky (ti, kteří do poslední chvíle vyráběli zbraně pro Wehrmacht). 29. května přijala rada Zemského národního výboru výnos č. 78/1945, kterým nařídila vysídlení přesně vymezené části Němců z Brna. Dle pamětníků pravou příčinou vysídlení byla návštěva pana presidenta Beneše v Brně v květnu 1945, kdy z Nové brněnské radnice navrhl konečné zúčtování s německým živlem.

Minulý víkend byl v Brně odhalen pomník presidentu Benešovi. Před právnickou fakultou, sídlem gestapa v letech 1939-1945. Zvedl se nebývalý odpor, mezi krajanskými sdruženími v Německu a Rakousku. President Beneš je v dodnes v německu a Rakousku téměř persona non grata. Nejen kvůli odsunu německého obyvatelstva, ale také z důvodů zestátnění. Ale také je to člověk, který dvakráte dokázal osvobodit Naši Vlast. Ano a také dvakráte ji zradit, ale kdo z nás byl tehdy u všech jednání a kdo z nás si vůbec může představit, jaké tlaky byly na něj vyvíjeny.

 Jak říká staré moudro: „žádné násilí a nespravedlnost nelze řešit dalším neprávem a další nespravedlností“. Dodnes se nikdo oficiálně neomluvil za příkoří způsobená v mnoha případech nevinným obětem Brněnského pochodu. Ale dodnes se také nikdo neomluvil obyvatelům Brna, za příkoří jim způsobená za války. Nemám na mysli globální omluvu Německé republiky. Mám na mysli to jednoduché, lidské – omlouváme se Vám všem za to co jsme my a naši obyvatelé (Němci) za války způsobily obyvatelům Brna. A pak by měla logicky následovat odpověď – děkujeme, přijímáme a zároveň se omlouváme, co jsme my a naši obyvatelé (Češi) způsobily německým obyvatelům Brna.

 Jednoduché? Naivní? Ale ne. Vždyť už dnes, děláme lidové veselice v upomínku bitev II světové války – tanková bitva Ořechov. A Za další generaci budeme na události z dob II války vzpomínat stejně, jako se dnes vzpomíná na Bitvu u Slavkova.

 Jde jen o jediné, říci na rovinu a v pravdě – zlo seje zlo a válka je vůl.