Materializmus končí, přichází duchovní osvícení

Je krásné, když dávání je víc, než braní, když největší radost nám přináší radost druhých. Éra braní a získávání končí a přichází doba dávání, doba kdy je hezčí se s někým dělit, než od někoho brát. Stojíme na prahu této nové éry.

Jistě všichni víme, že vše se vyvíjí v jakési spirále. V cyklech, které se neustále opakují. Neopakují se doslovně, ale přicházejí znovu obohacené o předchozí zkušenosti, vědění, znalosti. Tak, jako jaro střídá zimu, střídá se vláda materializmu s vládou duchovní. Tak, jako kdysi církevní a absolutistickou moc ovládla svoboda kapitalizmu, peněz a majetku, nebo-li materializmus (nejdůležitější je hmota, nebo-li prvotní, chcete-li), nyní nastupuje opět nová éra a to éra duchovna. Jak jsem se výše zmínil, nejde o návrat absolutní, tj. duchovna, jak ho známe z historie jako duchovno v „církevním“ pojetí.  Přichází duchovno, které je nyní obohaceno o veliké poznání. Za to musíme být materializmu vděční. Umožnil nám rozvíjet vědu, tj. vědění. Toto vědění nám usnadňuje cestu k poznání duchovna a jeho cítění. "Církevní" duchovno je již překonáno. Nastupuje nové duchovno, založené na sebe sama. Musíme se učit být sami sebou. Církevní duchovno nás "zatracuje" jako jedince a podřizuje nás "vyšší moci". Materializmus tohoto utlačování jedince využil a osvobodil ho. Společnost tím pak byla naopak založena na individualizmu (kromě trapných pokusů s komunizmem). Ale individualizmu, kde jedinec nebyl sám sebou. Každý se snažil být "někým". Dítě dospělým, dospělý bohatým, bohatý mocným....atd. Takže nikdo nebyl sám sebou. Nový systém založený právě na materializmu nás nutil hrát role. A tak jsme hráli role, role v divadle, které režíroval materializmus. Ale díky vědění a svobodě, za kterou musíme materializmu opravdu děkovat, si herci ve svých rolích začali své role uvědomovat a dozvěděli se, že vlastně jen hrají, ale že nežijí. Ve školách jsme byli poslušnými žáky, v práci poslušnými zaměstnanci. Pořád jsme se přizpůsobovali systému, který materializmus stvořil. Ale nyní už to víme, umíme si to uvědomit, umíme prozřít a víme, že stačí jen "BÝT". Ne být "NĚČÍM". Teď prostě "BUDEME" a budeme si to BYTÍ umět i UŽÍVAT. Je úžasné, že už v bibli bůh říká na dotaz kdo je (jak se jmenuje): "Já jsem". Neříká co. Neříká kým je. Prostě je. Je to prosté BYTÍ TADY A TEĎ. Takže nové duchovno bude založeno na BYTÍ TADY A TEĎ. Užívání si každé chvilky, každého aspektu našich životů. To je ten jediný důvod, proč jsme tady. Na této planetě. Tím budeme naplněni radostí a láskou a budeme ji moci předávat dál, šířit.  Dávání se stane dnešním "braním, získáváním". Včera jsme chtěli dostávat, brát. Dnes a zítra chceme jen dávat, protože dávání je ten největší zdroj radosti, spokojenosti, štěstí a výrazem naší bezpodmínečné lásky (ta je tématem sama pro sebe). V materializmu jsme vše dělali pro "vlastnění". Vlastnit znamenalo přežít. Lpění na majetku a jeho hromadění bylo jako dříve stavění tvrzí.  Velké korporace nahromadily majetky v hodnotách, které převyšují majetky celých států. Ale dnes víme, že užívat si můžeme i toho, co nevlastníme. Nyní budeme dělat vše pro radost a tím i od srdce a o to se budeme dělit s ostatními a tím se dělit o svoji radost.....tohle je krása. Krása, která vychází z krásy této planety.  Ještě musíme poděkovat materializmu za to, že vytvořil obrovské bohatství. Ten nesmírný přebytek všeho. Vytvořil tak podmínku toho, že každý máme co dávat. Nikdo netrpí nedostatkem. Nyní každý může dát půlku svého chleba druhému, který ji momentálně nemá. Ale má zase něco jiného, o co se může rozdělit. Každý z nás oplývá díky materializmu svým vlastním bohatstvím, které může nabídnout druhým. A tak každý bude nabízet své bohatství a tím se to bohatství spojí a bude dostupné všem. Všichni si ho budou moci užívat. Nebudou dychtit po jeho vlastnění. Jen si ho budou chtít užít, vychutnat, radovat se z jeho existence. Ne s jeho vlastnění. A to je to, co se v nás nyní rodí. To je naše nová budoucnost. Budoucnost nás lidí, budoucnost této planety. Je to budoucnost, která se rodí již dnes. Stačí se rozhlédnout na rozmach charitativní činnosti. Velké korporace, které ovládají majetky větší, než mnohé státy, si začaly uvědomovat, že svým majetkem mohou přispívat i jinak než pouhou obchodní činností. Mnoho majetných lidí si tuto skutečnost uvědomuje a jejich příspěvky na charitativní činnost rok od roku rostou. Počet významných filantropů nám roste úžasným způsobem. Takže „dávání“ je již teď velice významným fenoménem dneška. Je to trend, který se bude stále více rozvíjet.