Jaromír Štětina vzhlíži k Banderovi během mise OBSE

Jako pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) odletěli ve čtvrtek sledovat regulérnost prezidentských voleb na Ukrajině senátor Jaromír Štětina a poslanec a místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek (oba TOP 09 a Starostové).

Během mise se setkal s Michailem, který byl ošteřen v České republice po té co se účastnil protestů na maidanu. Ten mu daroval knihu o Stepanovi Banderovi. "Dnes jsem se v Kyjeve opet setkal s Michailem. Naposledy jsme se videli v Praze, kde se lecil z tezkeho strelneho zraneni, ktere utrpel 18. února letosniho roku na Majdanu. Prisel, aby mi daroval nekolik knizek. Dekuju.", napsal na svůj Facebook.

V komenářích pak i nezapoměl na Mašínovce. Podle něj rozdělují společnost. Tito lidé dohlížejí na reguérnost voleb v moment kdy nad ní jde minimálně pochybovat. A to z těchto důvodů:

1. Na Ukrajině nebyla dodržena tajnost voleb. Lidí hlasovali to průhledných uren a hlasovací listy vhazvali bez obálky a tak mohl při troše snahy každý vidět kdo koho volil.

2. Někde bylo zřejmé, že s lístky se manipulovalo. Byli v urnách srovnány do úhledných komínků.

3. Nebylo umožněno hlasovat všem lidem. Asi milion obyvatel v Luhanské oblasti hlasovat nemohl. Jeto tedy cca 3% všech oprávněných voličů.

4. Na Ukrajině se kupčí s hlasy. Minimálně se tak dělo v roce 2012. "Pozorně ho sledují západní země, které jsou znepokojeny ústupem od demokracie na Ukrajině po uvěznění Julije Tymošenkové v roce 2011. Zahraniční pozorovatelé hlásí, že aktuálně probíhající volby jsou na hranici regulérnosti. Běžné je prý kupování hlasů, průhlednosti voleb pak nenahrává ani fakt, že přes milion voličů se rozhodlo hlasovat doma."

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/janukovyc-vyhral-parlamentni-volby-na-ukrajine-ft0-/zahranicni.aspx?c=A121028_193727_zahranicni_ert

Kdo to byli Banderovci?

Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k ozbrojeným střetnutím mezi Rudou armádou a jednotkami OUN (známé též jako Banderovci). Po obsazení Lvova vyhlásili představitelé OUN samostatnou Ukrajinu, od čehož se později Melnyk distancoval. V městě došlo k „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatel - Rusů, Poláků, Židů, a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí, přičemž v teroru a genocidě se pokračovalo i na jiných místech. Násilí bylo uplatňováno i vůči volyňským Čechům, kteří byli na Ukrajině jednou z národnostních menšin.

Po 2. světové válce OUN nadále řídil Stepan Bandera, který měl svůj štáb v americké okupační zóně v Německu a podle něhož byly jednotky UPA nazývány jako „Banderovci“. Využíval toho, že se mezi zeměmi východního a západního bloku rozpoutala studená válka a že západní země podporovaly nezávislost Ukrajiny. Pod sílícím tlakem sovětských ozbrojených sil v letech 1945 až 1946 se většina jednotek UPA přemístila do jihovýchodních oblastí Polska, obývaných ukrajinskou menšinou, kde měli banderovci vybudovány silné pozice. Tam rozpoutali partyzánskou válku, při níž nejvíce trpělo civilní obyvatelstvo. V srpnu 1945 vyhlásila polská vláda amnestii pro ty, kteří se vzdají a přihlásí se orgánům státní moci, čehož využilo pouze 42 tisíc osob. Počátkem roku 1947 započala reorganizovaná polská armáda operaci „Visla“, což byla vyčišťovací akce proti banderovcům, kteří dále bojovali a páchali teroristické činy i na civilním obyvatelstvu, vypalovali obce, vraždili a loupili.

Podle oficiálních polských zdrojů padlo v letech 1944 až 1947 za oběť řádění banderovců více než 17 000 Poláků. Pod tímto tlakem se začaly některé jednotky UPA přesunovat na Slovensko, avšak další stále zůstávaly na polském území, přičemž představitelé OUN věřili tomu, že dojde ke třetí světové válce, při níž bude Ukrajina osvobozena od sovětské, resp. ruské nadvlády. Na Slovensku začali banderovci navazovat styky s protikomunisticky naladěným obyvatelstvem a začali hlásat svoji propagandu. Mimo jiné se snažili vyvolávat i obavy z české nadvlády nad Slovenskem, čímž si získávali svoje příznivce. Docházelo i k masakrům slovenských občanů, převážně Židů, komunistických funkcionářů a představitelů státní správy.

Historici tvrdí, že Bandera podnítil řež na Volyni v Polsku a Československu, kde podle polských historiků zahynulo kvůli Banderovcům v letech (1938-1947) více než 100 000 Poláků, desítky tisíc (prosovětských nebo antifašistických) Ukrajinců, několik tisíc Čechoslováků (včetně tzv. Volyňských Čechů na Ukrajině) i tisíce až desetitisíce Židů.

Zdroj: http://cemper.blog.idnes.cz/c/400701/O-pravdolaskarskem-pokrytectvi.html

Kdo byli Mašínovci?

Bratři Mašínové byli roku 1945 vyznaménání za „osobní statečnost v době války“. Ctirad Mašín po roce 1948, když studoval na vysoké škole, absolvoval záškodnický kurs, organizovaný Svazem brannosti a SČM.

První větší akce skupiny, na které bratry Mašíny doprovázel Milan Paumer, se odehrála v Chlumci nad Cidlinou 13. září 1951. Skupina přepadla zdejší služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB). Bratři měli dva plány, nakonec byl zvolen Josefův, a to příslušníka zlikvidovat železnou tyčí. Ctirad rozbíjí nečekaně zezadu Kašíkovi, který byl s největší pravděpodobností neozbrojen, hlavu ocelovou tyčí. Příslušník SNB ale stále žil. Ctirad proto přidává ještě pět nebo šest ran. Smrtící útok dokonává jeho bratr dvěma výstřely z pistole. zastřelený Kašík byl v hledáčku StB. Jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek.

Ctirad Mašín ani rok a půl před smrtí nepochyboval, dokonce otevřeně mluvil o cíleném zabíjení. „To, jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost. Tohle jsou všechno darebáci. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme,“ komentoval Mašín přepadení v Chlumci v rozhovoru se svým přítelem, který zveřejnil server iDnes.cz.

Také Paumer, který zemřel v roce 2010, nelitoval obětí, které za jejich skupinou zůstaly.
Ctirad měl už 13. září 1951 v hlavě plán, jak se s esenbákem nejlépe „vypořádat“. Jeho slovy okecat, odzbrojit, svázat, uspat chloroformem a oddělat. Co nebylo uskutečněno poprvé, přišlo na řadu vzápětí.

Krveprolití totiž neskončilo. Následoval čin, který je dodnes nejvíce pro svou brutalitu odsuzován. Čelákovice, 28. září 1951. V ukradené sanitce, jejíž posádka skončila přivázaná a omámená chloroformem v lese, přijíždí Ctirad společně s Paumerem a Janatou. Nic netušící mladý strážmistr SNB Jaroslav Honzátko ( 28) je pod záminkou nehody vylákán ze služebny. Na místě vyfabulované nehody je spoután a odvezen sanitkou zpět.

Na služebně vypuká krvavá řež. Honzátko, který má těhotnou ženu a malého syna, je s rukama svázanýma za zády Ctiradem omámen chloroformem. To však Mašínovi nestačí. Bere do rukou skautskou dýku. Honzátkovi, ač je zcela neschopen jakékoliv obrany, nemilosrdně podřezává krk.

2. srpna 1952 zastavili Josef Mašín a Václav Švéda ve stejnokrojích Lidových milicí ve Hedvikově na Kutnohorsku vůz se čtyřmi zaměstnanci společnosti Kovolis, v němž byly převáženy mzdy pro zaměstnance (884 239 korun). Při potyčce byl zabit účetní Josef Rošický. Rošický byl údajně členem KSČ, což dokládá protokol policie z místa činu. Údajní svědci však tvrdí, že Rošický členem strany nebyl, funkcím se vyhýbal a v době před únorovým komunistickým převratem prý dokonce patřil k blízkým spolupracovníkům tehdejších majitelů závodu. Došlo prý patrně k záměně s milicionářem Rosickým.

Josef Mašín vždy tvrdil, že Rošický zemřel při vzájemné potyčce. Dokumentarista Kačor ale odkazuje na jinou verzi. Lékařská pitevní zpráva hovoří o zásahu dvěma výstřely, jeden z nich byl přitom veden z větší vzdálenosti.

Ukradené peníze měly být použity na osvobození Ctirada, který skončil ve vězení. To ale nebylo nutné, protože na svobodu byl propuštěn na amnestii. Ukradené statisíce tak byly využity jinak. Podle Kačora byly prohýřeny a ani jedna koruna nešla na odbojovou činnost. Hovoří se o nákupu motocyklů, kožených bot, módního oblečení nebo rozkládacího gauče.

7. září 1953 zapálili Ctirad Mašín a Václav Švéda v okolí Pivína několik stohů slámy, což zdůvodnili tím, že chtějí oslabit násilnou kolektivizaci. Při potyčce s místními dobrovolnými hasiči postřelil Mašín Jána Leciána a způsobil mu závažné poranění hrudníku a pravého oka.

V říjnu 1953 se pětičlenná skupinka rozhodla opustit Československo a přejít do západního Berlína. V noci z 3. na 4. října překročili hranice Československa. Na území NDR byla skupina odhalena a pronásledována příslušníky bezpečnostních sil. Celkem bylo proti pěti odbojářům mobilizováno 20 000 příslušníků Volkspolizei a Sovětské armády. Ve stanici Uckro byli při pokusu o zatčení skupiny zastřeleni komisaři Volkspolizei Hermann Grumini a Martin Lehmann, další policista byl těžce zraněn. Potom byli při obkličování u Waldowa zastřeleni příslušníci Volkspolizei Herbert Hoffmann (31) a Heinz Sunkel (23).

Během ilegálních akcí skupiny na území ČSR a posléze při odchodu skupiny do Německa bylo zabito celkem sedm osob na straně protivníků skupiny. V Československu byly v souvislosti s činy skupiny odsouzeny a popraveny tři osoby. Ve věznici zemřela čtvrtá. Samotní Mašínové měli pod vlivem komunistické propagandy představu, že existuje v ČSR více odbojových skupin (Heliodor Píka, Milada Horáková), ale ve skutečnosti tito lidé byli pouze obětí režimu a pokud se nějaké protikomunistické akce skutečně odehrály, nebyly patrně nijak organizované.

Zdroj: http://cemper.blog.idnes.cz/c/386117/Kdyz-se-rekne-terorista-a-vrah.html

Zdroje: wikipedie, novinky.cz