Představy a mýty o Američanech, Part 10

San Francisco má být podle některých nejevropštější americké město. Nás přivítalo hned po sjezdu z Bay Bridge kličkováním mezi mrakodrapy. Ale pak už bylo hodně věcí evropských. Třeba hustá síť MHD, což není v amerických městech zas až tak obvyklé. Na druhou stranu nás tahle síť pěkně po evropsku vypekla v ten nejméně vhodný okamžik, když jsme se na ní spolehli, ale k tomu se ještě dostanu.

První dojmy nebyly nic moc. Kromě mé slabosti pro mrakodrapy, ale ty jsem si napoprvé moc neužil, neboť jsem byl zaměstnán funkcí navigátora. Tu jsem plnil vždy v navigačně namáhavějších úsecích, neboť při navigaci mé drahé bychom skončili na Aljašce nebo v Mexiku, případně  v obojím.:) Možná jsem to už říkal, ale, jak by řekl můj oblíbenec Kryton z Červeného trpaslíka: „Vím, že jde vlastně o jednu a tutéž věc, ale považoval jsem ji za natolik důležitou, že jsem ji řekl dvakrát.“.

Jinak to byl ten večer návrat do české, potažmo evropské, reality. Například: co si hotel v San Franciscu (jinde se nám to nestalo) nenapíše doslovně na web, to tam není. Takže naše spoléhání na to, že klimatizace je automatická záležitost (a do té doby všude byla), se ukázalo být naivním – místo klimošky byla pod stropem vrtule jak z Tarantinova mexického baru. Stejně tak spolehnout se na to, že když hotel píše na webu, že v ceně je „free parking“, znamená to, že má host rezervované parkovací místo. Míst měli stěží 50 na 200 pokojů… Ulovili jsme to poslední volné, a to ještě jen protože někdo právě odjel. Sice bylo přímo u ulice, takže jsme raději odtahali všechny věci z auta na pokoj, ale to už byl opravdu detail.

Hotel byl v takové té klasické sanfranciské ulici, takže v 45stupňovém kopci. Toho využil stavitel hotelu, takže výtah začínal vlastně ve třetím patře, a muselo se k němu vystoupat pěšky po chodníku podél hotelu. Recepce byla pochopitelně v přízemí, takže výlet tak na čtvrt hodinky. Což by nebyl samozřejmě problém, kdyby jste na ní nemuseli jít třikrát po sobě kvůli nefunkční kartě od pokoje...

Ale abych jenom nekritizoval – svoji přívětivější tvář nám San Francisco ukázalo hned druhý den ráno. Zadařil se krásný jasný den, takže jsme mohli turistovat dle libosti. Rozhodli jsme se, že necháme Ricka zaparkovaného u hotelu celé ty tři dny, a budeme se pohybovat po městě pěšky resp. s pomocí MHD. Jednak kvůli parkování, ale i kvůli změně. MHD tu tvoří opravdu slušnou síť, složenou z vlaků, metra/rychlodráhy BART, autobusů, trolejbusů, a tří druhů tramvají: moderních, historických klasických, a historických kabelových. Btw:už při příjezdu mne zaujal povědomý tvar místních trolejbusů, a pak mi to došlo. Ačkoliv na sobě neměli žádný štítek výrobce, byla to česká výroba. Ale to jen na okraj.

Pěší pohyb po městě není problém,jen ty sklony jsou trochu fyzicky namáhavé. Jednou z mála dobrých vlastností hotelu byla vzdálenost asi pěti bloků od přístavu, takže první kroky nás suchozemců vedly samozřejmě k přístavu. Měl jsme štěstí, že zrovna připlouvala velká záoceánská výletní loď, takže máme její fotky pod Golden Gate Bridge. Další zajímavostí byl vrtulník záchranářů Pobřežní stráže, který někoho lovil z vody. Chvíli to vypadalo opravdově, navíc ve spojení s výše zmíněnou kolemprojíždějící výletní lodí, ale když pak „oběť“ z vrtulníku vyskočila znovu, a celé zachraňování se opakovalo, došlo nám, že jde jen o cvičení.

Nutno říct, že centrum města a přístav jsou pro turistu velmi přívětivá záležitost. Dokonce natolik, že jsme porušili své pravidlo a nechali se ukecat pouličním prodavačem výletů lodí. Z prodavače se vyklubal zároveň první důstojník a jediný člen posádky, která mimo kapitána dotyčnou kocábku obsluhovala. Ovšem za deset dolarů na osobu z toho byl pěkný hodinový výlet pod Golden Gate, kolem ostrova Alcatraz, a zpátky. S pětikilem za vltavský parník pod Barrandov jsem to radši neporovnával…

Jak jsem již zmínil, první seznámení s mrakodrapy bylo jen krátké, takže musela následovat návštěva centra jako takového. Na netu jsem objevil možnost třídenní jízdenky na kompletní MHD za 18dolarů, což je při ceně 1,5dolaru za jednotlivé jízdné a 5dolarů za jízdné kabelovou tramvají docela láce. Moje megalomanská dušička se pod mrakodrapy tetelila blahem, a v kombinaci s kabelovou tramvají to byla hrozně zvláštní kombinace romantiky a moderny. Prostě něco pro mne.:)

Druhý den jsme hodlali prozkoumat Golden Gate Bridge osobně. Jezdí k němu z centra autobus, takže pohoda. Na most jako takový se dá vlézt i pěšky, resp. na kole - ale po setmění, a to mne zaujalo, jen na kole. Asi se počítá s tím, že sebevrah by si sebou nebral kolo. Každopádně po setmění musíte zazvonit u takové branky, a bzučákem vás pustí na most. Ale jen pokud máte kolo. To jen tak pro zajímavost. Přejít celý most tam a zpátky je výlet tak na hodinu, takže jsme došli jen k pilíři, tak na třetině cesty, a zase zamířili zpátky. Kromě projížďky periferiemi jsme měli v plánu ještě výlet na Alcatraz. Zde došlo k onomu zklamání ze strany MHD, neboť plán popovézt se „kejblkárem“ k molu 39 ztroskotal na absenci kejblkáru… Takže romantická projížďka se změnila na zrychlený pěší přesun…

Loď je samozřejmě nutno rezervovat předem, vzhledem k omezené kapacitě. Dá se tam jet jednak přes den, a jednak navečer - se západem slunce v ceně, takže o chlup dráž.:) Výlet do vězení, byť bývalého, je skvělá výchovná záležitost na zlobivé děti či manželky. Ne, vážně, to místo dýchá legendami, a asi těžko lze navštívit San Francisco a nepodívat se sem. Tedy, ne že bych se někdy chtěl dostat do basy, ale dostat se sem, a koukat se z basy přímo na bujaré velkoměsto, to jsou muka takřka Tantalova… Což ale asi bylo součástí trestu… Velkou částí audioprůvodce, který každý dostane na krk, jsou samozřejmě útěky, resp. pokusy o ně. Údajně se pouze tři muži dostali až na vodu; v provizorním člunu, vyrobeném z nepromokavých plášťů. Nikdo neví, zda se dostali na druhý břeh, ale já bych na to nesázel, vzhledem ke vzdálenosti, nízké teplotě vody, proudům, a žralokům… takže rekordmanem zůstává vězeň, který se dostal nepozorovaně až na zásobovací loď, opustil na ní bez povšimnutí Alcatraz, po zakotvení se z ní zase vyplížil, aby zjistil, že doplul jen na vedlejší ostrov, na kterém navíc nebylo nic jiného, než vojenská základna. Takže se projel půl hodiny lodí a vyfasoval pět let navíc… Fajn kšeft…J

Pokračování příště.