Vandalové schovaní za "uměním"

Chodím do práce kolem domu, který měl svou gotickou krásu donedávna hodně zašlou a oprýskanou, nejnovější na něm byla cedulka "kulturní památka". Před půlrokem se s ním začaly dít velké věci -

dům dostal lešení, stavební firma zřejmě šibeniční termín a když po krátkém čase lešení i hbití stavebníci zmizeli, vyloupl se v kráse, kterou měl naposled někdy ve 14. století. Pastva pro oči, pohlazení pro duši, záchvěv pýchy pro místního patriota. To trvalo necelý týden. Pak se tam objevilo grafitti - obludně velké černé...

Aby někdo dokázal takhle mordovat cizí práci, musí k tomu mít jeden základní předpoklad – nikdy sám vlastníma rukama nic nevytvořit. O hlavě nemluvě, obsah této části těla tady zcela absentuje.

Snad jen jednou jsem musela přiznat, že se mi grafitti docela líbí - když nově budovanou cyklistickou stezku oddělili od silnice souvislou řadou dvoumetrových panelů, které byly volně k dispozici pro tenhle druh seberealizace. Zalíbenost byla možná jen výsledkem nechuti k panelové šedi, kterou byl člověk kdysi obklopen ze všech stran, ale byly to výtvory, které byly namalovány pracně s citem pro výtvarno a ne za běhu s jedním černým sprejem.

Tak bych se přimlouvala za další ohraničené cyklostezky, ať se má grafitti kde prezentovat, ale prý to není ten pravý adrenalin ...