2. listopad a dalších 364-5 dní v roce

Dneska je přesně ten den, kdy si to máme uvědomit. - Že teď jsme tady a jednou to bude den, kdy si nás někdo připomene hořící svíčkou.

X+

Jsou myšlenky, které se nedají zorganizovat do jednoho dne v roce.

Jsou tu každodenně, všelijak vybarvené.

Světle zelené přicházejí jarně svěží  - mají odstín mladé bučiny, kterou jsme tehdy šli v Píseckých horách na geocaching.

Tmavě zelené mají vůni čerstvě posečené trávy, když se nechala na louce za chalupou a byla cítit jako nakrojený meloun.

Žluté a okrové jsou jako stopy v písku, když jsme se bořili, kam už vlny nedosáhly.

Modré připomínají vodu - slanou, na kterou jsme se vždycky těšili, i průzračnou jako v potocích na Modravě.

Červené a rudé byly jen naše, o těch se nepíše.

Pak jsou i tmavě hnědé a šedé  - jsou taky, není  divu za ty roky... - ty nechá člověk raději mizet a nehledá je.

A hlavně je bílá hebká a vlídná mlha času, která všechno přikrývá a nutí dívat se dopředu. Kvůli sobě, svým nejbližším ...  Kvůli těm, kteří už tu s námi nejsou. A my musíme pokračovat v tom, co  si přáli a nestihli.

Nejen 2. listopadu, všechny dny v roce...