Jak jsem fušovala instalatérům do řemesla

Ani nevím, jestli už nenastala zase ta doba, kdy se dal sehnat odborník na opravu umyvadla jen přes několikero známých. Jenže i kdyby už nastala, my holky, co  se snažíme udělat všechno na koleně, to možná ani nezaregistrujem... 

To bylo tak: už delší dobu /několik let/ jsem si všímala zanedbatelné vlhkosti na dlaždičkách pod umývátkem na toaletě.
Tento nevídaný jev se  v plné síle objevil o posledních vánočních svátcích -vnučka Hanička přišla s vykulenýma očima: "babi, víš, že ti na záchodě kape voda?" /nebylo divu, počet momentálních uživatelů překračoval normy malého domečku, běžně obývaného jednou babičkou/.

Jo, jo, Hani, vím........

a tak nějak nastalo to všem známé období "něco by se s tím mělo udělat" 

na této adrese to znamená - JÁ s tím musím něco udělat.  /pro info: mám pocit, že dokud vládnu duší i tělem, nemusím přijímat nabídky pomoci od dětí/

Takže nastal ten den D -psychicky jsem se nachystala na akci, kterou možná profesionál bere jako brnkačku, ale pro mě to bylo vkročení na zemi " hic sunt leones"  - začala jsem v garáži vybírat potřebné nářadí. Moc jsem toho nepohledala, ale nakonec to šlo rozšroubovat docela lehce a ejhle- ta zrada, bylo těsnění, co už moc pružnosti za ta léta nemělo...  takový prachobyčejný kroužek, který si v současné corovirové  době, jako osoba soukromá  nepodnikající, nikde nekoupím... 

tak znovu do garáže - odsunuju krabici s nápisem "cyklo" a z ní vypadl malý sáček

  - ta srandička přesně pasovala místo nefunkčího těsnění.  

Kdybyste náhodou nevěřili na Strážné anděly, tak to přehodnoťte :-)