Výplach

Mít tak čistou hlavu. Tolik bych chtěl, aby se už spustilo psaní, ale zatím balancuji na pokraji spánku a chůze po pokoji. Ochotně se nechám vytrhovat každou maličkostí a přitom si tak moc přeju, aby už to psaní začalo.

Vždycky, když chci napsat něco podstatného, musí všechno ostatní z hlavy pryč. Jinak to tam bzučí, převaluje se, poutá na sebe nemístnou pozornost a to pěkné, to pro mě zajímavé tam leží jako kámen uprostřed. Je šedý nebo hnědý nebo šedohnědý, nejasných tvarů a velikosti, napůl v mlze a napůl v blátě a všechno to nepodstatné víří kolem něho, křičí blýská se, horečně vytrhuje a jako šílené pentle a stuhy rejdí dokola. A já se ani nesnažím natáhnout ruce a sáhnout po tom kamenném a podstatném, protože dobře vím, že jakmile do toho tu ruku ponořím, tak se všechny ty barevné fáborky omotají kolem ní a já je budu, zcela zaujatý jejich rejem, podrobně zkoumat a zcela zapomenu, co mě čeká tam uprostřed hlavy. To mé dílo, které je zatím tak kluzké a těžké a je tak nemožné je uchopit, jako když chcete něco nešikovného, neotesaného vzít v zimě zmrzlýma rukama. Ono to klouže, smeká se, člověk si otluče klouby a ještě navíc dobře ví, že až si bude ty ruce rozehřívat a mýt, tak budou všechny malé ranky pálit jako čert a klouby budou bolet, tak jak to líčí staří lidé.

Ne. Ty barevné provokatérky nesmíte chytat, nesmíte se jimi nechat zlákat. Musíte je z hlavy vypustit, jako se vypouští vana po koupeli. Vytáhnete špunt a chvíli se jako nic neděje. Voda je klidná a tichá a nepozorovaně klesá, jen u výpusti je vidět jak se některý drobek nebo vlas rychle nechá strhnout do propasti.

Stejně tak ty barevné myšlenky, tak neposedné, nejdřív jen trochu zpozorní a tváří se, jako by se nic nedělo. Tu a tam se začnou pomalu ztrácet, řídnout a ostatní jsou stále nervóznější. Kola víru se pomalu roztáčejí a barevné neposedné fábory v něm houfem mizí. Jsou tou silou vytrhnuty z hlavy a letí paží až do prstů a jedna po druhé se vysypou hrotem mé tužky na papír. Tak vás mám. Jednu po druhé. Jste venku. Do světa tiše zachrochtá vodovodně myšlenkový krkanec.

V hlavě nastane klid. Lehký opar se v matném osvětlení snáší na vlhký neforemný kámen. Zas nevím jak začít.