Úroda, úrodička

V jedné z mnoha předpovědí na rok 2008 jsem se mimo jiné dočetl, že právě tohle by měl být rok, ve kterém budeme sklízet, co jsme v těch letech předchozích zaseli. Ti co seli to dobré, budou dobré sklízet, ti co vsadili na opačnou kartu se se zlou potážou. Mocné síly světaběhu však nekoukají na nějaký ten den a tak jsme první plody svého úsilí začali sklízet už před Vánoci.

První kyselý plod naší neuvěřitelné tolerance vůči komunistům nám připravil Jan Švejnar, který zcela servilně dal soudruhům najevo, že není komunista jako komunista, a tím pádem by mohlo být jeho ucho alespoň trochu nakloněno jejich žadonění. Zřejmě již v rámci předvolebního boje o prezidentskou stoličku se ještě hlouběji ponořil do soudružské pr….ne….jak se to řekne….zadnice Václav Klaus. Jak jinak totiž chápat jeho novoroční prohlášení, že trestat dvacet let přehlížené lumpárny je vlastně nízkost a zbabělost a vůbec, že se z toho dělá kdesi cosi.

Těm dvou pánům jde samozřejmě jen a jen o hlasy těch „trpěných“ komunistických poslanců a senátorů a do února se to, keď že už máme, čo sa dá robiť, hen ten mier, jinak těžko vyřeší. Ovšem zajímavou korunovaci těchto plíživých omluv minulosti nám zcela čerstvě připravil Nesmrtelný Kostěj české politiky Zdeněk Jičínský. Ten zcela na férovku tvrdí, že minulý režim nelze nazývat totalitním, čímž potvrzuje, že ač ho strana kdysi odvrhla, stále v ní mentálně zůstává.

Takových plodů, zdá se mi, sklidíme letos ještě mnoho. Radím nejíst, jen kompostovat. A doufám, že stejně bohatou úrodu budou sklízet i ti, kteří pilně sázeli na temné straně mince. (Jsem trochu naivka, já vím)

PS: Až teď někde potkáte velikou rudou bestii, které ze zadku ční čtyři polobotky, nelekejte se. To jste jen náhodnými svědky předvolebního vyjednávání.