Romové opět prošvihli šanci být lepší

S posměváčkovským dlouhým nosem spustili povyk romské organizace při pomalém, ale jistém pádu pana Čunka. Čert vem, že se to jejich kauzy vůbec netýká a že se pan Čunek ochotně zlikvidoval svépomocí. Hlavně, když je co slavit a jen když se dostaneme do novin.

A dostali se. Média například ochotně tlumočila prohlášení romského sdružení Dženo, že odstupujícímu vládnímu činiteli na cestu přibalí sadu samoopalovacích krémů a poukázku na výběr lehátka. Jak sladké je asi pro ně vítězství, i když si ho jaksi nevybojovali. Jenom nevím, zda  právě tento způsob veselosti je tím pravým ořechovým. Spíš mi to připomíná reakci na úrovni žáků I. stupně základních škol, než počin organizace, která by ráda byla partnerem oficiálních úřadů. Romové tak opět prošvihli šanci být lepší než soupeř a povýšit svou pověst na úroveň solidního partnera.

Možná je také dobré dodat, že pokud mě paměť neklame, ona Čunkova vsetínská kontroverzní rozhodnutí se nakonec zcela zpochybnit nepodařila. No nic. Nechme toho.

 Ale ne, že bych se chtěl pana Čunka nějak zastávat (nedej přírodo! – v jeho případě nedej Bůh!), jen mě tak napadlo, že takovému romskému gestu se možná někdo zasměje a  většina to přejde mávnutím ruky, ale v několika z nás takhle mohou dozrát noví Čunkové, ne-li něco mnohem horšího.  Posměch prý jen budí další posměch, urážka urážky, facka facky…a tak dále…..dokud se holt nenajde někdo lepší. Někdo nad věcí.