Půlměsíc

Půlměsíc na jasné noční obloze vypadá jako zaseklá mince ve zdířce výherního automatu.

Stojíme ve ztichlých vnitřnostech jednorukého bandity a čekáme na její dopad. Ta chvíle nastane, až zářící půlkoruna pohasne a zasune se za obzor. Sféry se pootočí a rozběhne se každodenní hra. Kotouče se rozvíří, někomu pro dnešek padnou tři zvonky, někomu srdce, někomu lebky. Těch lebek je čím dál víc, ty zvonky už nemají tu cenu co mívaly. Zůstávají tři srdce. Mají stále stejně vysokou hodnotu, ale stále méně hráčů si to vlastně myslí.

Dychtivě každý den čekáme na cinknutí měsíce, a vůbec se neptáme, kdo ho vlastně hází

Bůh v umaštěné košili levou rukou dopíjí kafe a chystá si ji na tlačítka STOP. Z prstů té pravé právě mizí korunové požehnání do zdířky automatu SVĚT. Měsíc se pohnul. Hrajeme. Je krásná, prozářená noc.