Když se řekne Prosinec…

   …tak mnohé při vyslovení názvu posledního měsíce v roce zamrazí. Tedy alespoň mě ano. No, jen si to řekněte pěkně nahlas a pomalu - PROSINEC. Slyšíte ty sykavky, jako když vítr sviští vymrzlým krajem? A nic s tím neudělá ani fakt, že většina posledních prosinců byla spíše na blátě a s deštěm. Prostě je to zimní měsíc a basta! 

Ale je jasné, že prosinec není zvláštní jen kvůli svému názvu. Je to samo sebou především doba sváteční. Jen si to vezměte - sotva nás propustí Mikulášovi čerti, valí se na nás jeden advent za druhým. To je ta zvláštní doba, kdy si konečně vzpomeneme na to, že tu nejsme sami, a že ne všem se daří tak dobře jako nám. A tak si prostřednictvím mnoha dobročinných sbírek a nadací dárkem ze své peněženky koupíme odpustek za tu naši malou lhostejnost a v duchu si slíbíme, že příště se určitě polepšíme. Ať to tak je nebo není, díky za tuto část prosince, kdy se dostane i na ty, kteří měli v životě trochu méně štěstí.

   A ledva se doba adventní nachýlí ke konci, máme tu Vánoce. To jsou ty svátky rozzářených dětských očí. Ti nejmenší se těší na překvapení, které jim pod stromeček Ježíšek nadělí, ti o trochu více znalejší už nenápadně větří, že ne na všechny dárky je Ježíška zapotřebí, no a ty děti z nejzkušenějších už zcela bez obalu dávají svým totálně nemožným rodičům najevo, že…to by fakt ale byla pěkná schíza, jestli pod tím stromkem nebude to CD, PC, Gamesy, booky, skejty….či co to vlastně všechno ti dorostenci chtějí. A protože to většinou alespoň zčásti dostanou, můžeme se těšit na klidné svátky.

   Jenže. Nejprve musíme podlehnout alespoň na chvíli pravé nákupní horečce a požadované dary sehnat. O zásobách jídla ani nemluvím, vždyť jsme v přece v Čechách, ne? Vyrazíme tedy ozbrojeni obrovskými koši do ulic hypermarketů, abychom zjistili, že v těch obrovských obchodech vlastně vůbec nic nemají, a to, co úpěnlivě sháníme se snad ani nevyrábí, nebo co! To nám samozřejmě nebrání přesto naplnit zmíněný koš až po okraj věcmi, které jsme původně vůbec nechtěli, nepotřebujeme a možná ani potřebovat nebudeme. Ale nekupte to, že. Po návratu domů navíc zjistíme, že …. jsme třikrát prošli kolem kádí, ale na kapra se zapomnělo….dědeček kapra nejí a krůtí řízky pro něj také v tašce chybí…do bramborového salátu schází asi polovina věcí, ale zato máme zase úplně nové žárovičky do okna, které zaručeně nikdo ze sousedů nesehnal (hned první sváteční večer nás pohled z okna vyvede z omylu)… no prostě, když poté všechno seženeme, zavalíme tím vygruntovaný byt, to všechno zasypeme nutnou dávkou jehličí, Vánoce mohou začít. Najednou to kdesi nad námi udělá tiché "pop", všechno se rázem zpomalí, maminky se usmívají, i když jim jejich ratolesti v umažou sváteční ubrusy, tatínkové říkají "to je toho", popíjí pivo a schválně pomalu večeří, aby se na dárky muselo čekat co nejdéle a - Štědrý večer nastal - jak se zpívá ve známé koledě.

   Tak jak jsme o Vánocích laskaví, tak chceme být na konci roku bujaří. Silvestr je přece jenom jednou za rok! Poslední svátek v roce a máme ten letopočet z krku. V té souvislosti mě napadá ještě jedna prosincová zajímavost. I když má jednatřicet dní, je nejkratší v roce. A navíc  se stále zrychluje. Řekněte sami - na začátku jakoby nic, pak najednou Mikuláš, advent, Vánoce, Silvestr… a je fuč! Najednou je Leden. Líný dlouhý měsíc, který se nekonečně vleče.

   Ale na ten si musíme počkat právě celý prosinec. Takže všichni si užijte prosincové sváteční chvíle ke své plné spokojenosti a ať se v tom příštím roce zase všichni ve zdraví sejdeme! A na zdraví! Na to především.