Fando, tak se nezlob

„Tak se na to podívej, Fando. Pepa Dvořák práskal na Suchýho fízlům. To jsem zvědavej, čeho se ještě dočkáme.“ „Co se divíš Pepo, tady přece vodjakživa práskal každej každýho.“

„Počkej, počkej, to je trochu ujetý, ne? Tak hrozný to zas nebylo.“

„Nebylo, jo? Si vzpomeň, všichni kradli a všichni taky práskali.“

„Seš už nějakej přepitej,ne? Co to meleš?“

„Jaký meleš, vole? Si vzpomeň na sebe.“

„A co jako?“

„No jak si třeba tenkrát ve fabrice krad ty trámy a jak tě při tom soudruzi hbitě drapli.“

„Ty bláho, tenkrát jsem měl kliku, že pár těch trámů jsem krad pro náměstka. Tak se to naštěstí zakecalo.“

„A myslíš, že tě chytli náhodou? Houby! Někdo tě udal!“

„To by mě zajímalo, kdo by to dělal?“

„Kdo? Já sem to byl, Pepo, právě já!“

„A proč?“

„Protože ty trámy, Pepo, ty trámy jsem tam měl zrychtovaný pro sebe!“

…..

…..

„Ty, Fando,……..dík, žes mi to řek.“

„Nejsi naštvanej?“

„Ne. Už je to dávno. Kašli na to.“

„Dík. Stejně bych ti to jednou řek.“

„Jo. To je fajn, že ses přiznal. Já jsem stejně už dlouho věděl, žes to byl ty.“

„Fakt? Jak to?“

„Kašli na to. Dáme si radši panáka a zapomenem na to, ne?“

„Tak na zdraví!

„Na zdraví!“

…..

…..

„Stejně by mě, Pepo, zajímalo, kdo ti to řek.“

„No….byla to Květa.“

„Moje Květa? To snad ne? A proč?“

„Víš, když vona se v posteli vždycky tak rozkecala…….ježiš…..promiň…..to sem neměl. Tak snad abych objednal rovnou celou flašku, ne?“