Dohadují se opravdu ti praví?

„Tak my jsme si to trochu rozmysleli,“ pravilo polské dvojče českému odpůrci čehokoliv a hledělo svého jižního kolegu přimět ke stejnému názoru. Marně. Hrdý Budžes vytrval, chce se říci, i když s tím ztratil svého posledního kumpána. Charakter je holt charakter. Fotoaparáty zacvakaly, stránky novin se naplnily a nikdo neví, co bude dál. Ale je to potřeba vůbec vědět?

Napadla mě hříšná myšlenka, zda se o té slavné Lisabonské smlouvě dohadují vůbec ti praví. Nevím jak přesně to probíhá v Polsku, ale stále mám dojem, že u nás konečné slovo v těchto případech má parlament. Opravte mě, jestli se kardinálně mýlím, ale ratifikace té smlouvy náleží parlamentu, nebo ne? Jistě ji pan Václav může vetovat, ale pochybuji, že ji může zcela zablokovat. Proč místo prezidentů nevedou tyto diskuze premiéři, příslušní ministři, šéfové sněmoven či poslanci samotní? Ti přece nakonec rozhodnou. Zřejmě mají dávno jasno a  nepotřebují se o takových věcech handrkovat.

Proč je v Německu jasné, že hlavní slovo má kancléřka, v Británii premiér, ve Francii prezident atd., atd., a tady musíme neustále sledovat nejrůznější exhibice hlavy státu nebo premiéra, kteří se snaží uplatnit svůj post, aniž by k tomu měli vytyčeny jasné pravomoce. (A to jsem zvědav, jak to bude vypadat až ti dva nebudou z jedné partaje)