„Ženská má zástěru, aby přikryla nevěru muže!“ .
2.7.
5:09-17:15h
Do Itálie
S rodinou na dovolenou
„Ženská má zástěru, aby přikryla nevěru muže!“
Víš kolikrát jsem to musela udělat já, řekla babička světici. Ta se ještě více scvrkla, protože cítila zodpovědnost za rozpad rodiny. Nedokázala jí ochránit jako její matka. Byla první v rodě, kdo se rozvádí.
Na dvorku bylo vždy útulně a vřele. Scházeli se zde matčiní sourozenci a jejich děti. Hráli jsme si se psem nebo s králíky, v létě pojídali jahody a koupali se ve staré plechové vaně. Pod stříškou byly sudy s naftou do kamen a máma se strejdou se jí natírali, aby přitáhli hladové paprsky slunce na svoji pokožku a krásně do hněda se opálili. Neřešili nulový UV faktor ani rakovinu kůže. Jen chtěli být snědí, protože snědí lidé v našich představách bývají šťastní, veselí, krásní a zpívající.
Světice se styděla. Rudla pod pohledem svých rodičů více než pod sluncem a kdyby věděla co je autodafé, vzplála by.
Takhle vyhasla jako hvězda. Vyhasla jako žena, řekla Teta Luisa.
Ženy přestaly nosit zástěry. Proto je dnes tolik rozvodů. Marta také doma chodí v kalhotách. Neanalyzujte její slova, poslouchejte co vám opravdu říká, chce po mně duchovní vůdkyně. Ale co si s tím mám počít? Jak mám poslouchat co říká a nevnímat slova?
Jsme na cestě už šest hodin a zatím nepromluvila. Kluci vzadu spí, Marta vedle mě podřimuje a já jako vždy řídím. Budu řídit celých dvanáct hodin. Budu kupovat dálniční známky, budu čerpat a platit naftu, kupovat jim svačinu a dávat na stranu drobáky, aby měla Marta na záchod. Jedeme na jih, abychom byli snědí a šťastní.
- Chtěla bych holčičku.
- Prosím?
- Nemám si s kým povídat...
- To nemyslíš vážně?
- Ale ty se mnou vůbec nekomunikuješ a kluci začínají být také uzavřeni do sebe. Já potřebuji někoho, kdo si se mnou bude povídat, kdo se mnou bude sdílet...
- Ale já s tebou sdílím
- Ne nesdílíš. Cítím se strašně sama.
- .....
- Chtěla bych holčičku!
- Ale já nejsem ochoten se vzdát svobody. Já jsem rád, že kluci už vyrostli a my si můžeme zase užívat...
- Jedeme pět hodin v autě a za celou dobu jsi na mě nepromluvil...
- Já řídím miláčku. Jestli jsi si nevšimla...
Vždycky jsem chtěl do výtahu nakreslit píču, ale nikdy jsem nenašel odvahu. Bál jsem se, že i když mě nikdo neuvidí, tak všichni poznají, že je moje. Svět se dělí na ty co nemají touhy, na ty co se bojí své touhy naplnit a na ty co tu píču nakreslí.
Sperma je jako hnůj. Na jedné hromadě nemá smysl, řekla Teta Luisa, když jsem našel odvahu zavolat ženě z webových stránek.
