Příběhy netýraného muže 7

Duchovně-punkové road movie                                                                               .  

24.6.     

5:07-9:15h          

Do Ostravy       

Ulovit mamuta, uživit rodinu, firmu, hypotéku...

 

„Člověk ti dá prcat, abys byl na ty děti jednou hodný a ani to nepomohlo!“

Tuhle větu jsem od mámy slyšel několikrát, ale nejvíce se mi vybavuje z Vánoc, kdy mi bylo dvanáct let. Hádka začala už ráno. Já chtěl koukat na pohádku a tátovi došly cigarety. Prosil jsem ho, jestli do obchodu mohu zajít až později, až Honza zabije draka, zachrání princeznu a všichni pochopí, že není jen na obtíž... Nemohl jsem. Z dětství mám mnoho nedokoukaných pohádek.

Večer jsem pak měl tu čest dávat dárky pod stromeček, aby to mladší sourozenci neviděli. Zatímco máma s nimi vyhlížela Jéžíška z okna, tatínek kouřil, já rozkládal jednotlivé krabičky, zapaloval prskavky a natahoval budíka, aby zazvonil za jednu minutu. Cítil jsem v sobě tu magičnost okamžiku, jakoby do mne vstoupila část božství, měl jsem možnost učinit ostatní šťastnými...

Budíka jsem bohužel zapomněl na stolku a malá dvouletá sestra, když vešla do pokoje se vůbec nezajímala o velikánského plyšového medvěda s mašlí kolek krku, ale šla si hrát s budíkem. Tatínek mě vzal do vedlejšího pokoje a zatímco bratr se sestrou si rozbalovali dárky, on mne bil a vyléval si svou zlost za to, že už dávno chtěl být někde jinde a nedokázal najít odvahu.

Už by slunce mohlo vyrůst trochu nahoru. Je příliš nízko a svítí hodně do očí. To je kolorit cesty po D1. Ráno, když vyjíždíte, jedete proti sluníčku. A večer se do něj zase vracíte. Celou cestu jste na výsluní, ale výsluní znamená mhouřit oči a nevidět detaily.

Možná jsem už ztratil i detaily života s Martou. Od té doby co nastoupila do práce se milujeme minimálně. Každý večer si dělá přípravu do školy nebo opravuje písemky. Krásný příklad jak škola ničí přirozenost člověka.

Sedm hodin a už je ukrutný horko. Na příští benzínce si sundám kravatu. Doufám, že kravaty brzy vymřou stejně jako šosaté kabáty a cylindr. Kdybych nejel za tak významným zákazníkem, ani bych si jí nebral. Ženy nikdo nenutí, dát si na krk dobrovolně oprátku a tvářit se, že jsou v ní úspěšné a happy.

  

-              Dobré ráno Sluníčka, jak pak se vám vstává?... No to je super.... Já už jsem u Brna, za chvíli si zastavím a dám si snídani.

-              Celé ráno mi Sluníčka moje svítíte do očí a myslím na vás....

-              Hm, mám dobrej čas, snad to do devíti do Ostravy stihnu. Jestli se mi to dneska podaří prodat, tak jsme do konce roku za vodou...

-              Marti, toužím po tobě!

-              Já tebe taky a moc.

 

Neznám konce pohádek. Prý jsou šťastné, ale já je nikdy neviděl.

 

-              Marti, jaké myslíš, že měla Popelka spodní prádlo pod šatama?

-              Honzíku, já už nemám čas, já musím odejít do školy...

-              Myslíš, že byla naostro? Myslíš, že to princ věděl a proto po ní tolik toužil?

-              Marti, bav se se mnou, dvě hodiny jsem už na cestě a další dvě budu...

 

„Člověk ti dá prcat, abys byl na ty děti jednou hodný a ani to nepomohlo!“

 

Tu větu jsem v dětství slyšel několikrát. Stejně jako větu, že máma v noci pustí plyn a já pak celou noc hlídal.

Rok na to, už jsme s mámou věděli, že táta odejde. Ale on stále nenašel odvahu to říct. Máma několikrát ohřívala štědrovečerní večeři a říkala nám, že musíme na tatínka počkat. Bráška se sestrou se ptali, kdy už přijde Ježíšek. Máma si znovu a znovu prohlížela trenýrky, které tátovi koupila a znovu a znovu je v jakési naději přebalovala, aby byly pod stromečkem co nejhezčí. Jako by měly sílu ho udržet.

Přesvědčit tátu v hospodě, že má jít domů nebylo těžký. Asi čekal až pro něj někdo přijde. Asi si pod stromeček přál důkaz, že po něm ještě někdo touží. Má pro mě máma dárek, zeptal se. A když jsem přikývl, koupil dvoje marsky a zabalil je do ubrousku na utírání pusy.

Dé jednička je plná sexuálních symbolů. Nahá žena používající úchvatný účetní softwear, silikonové kozy promující ledový čaj a tři prdelky zvoucí na dovolenou do Řecka. A pod tím vším tisíce mužů s oprátkou na krku, přimhouřenýma očima a hučícím penisem, protože  žena večer dělala přípravu do školy.

Duchovní vůdkyně mi řekla, že to ženy s námi myslí dobře. Přetlak v penisu zvyšuje agresivitu lovu. A my musíme do jeskyně přitáhnout toho mamuta.

Nejhorší je, když muž začne myslet penisem a žena trestat a odměňovat vagínou.

Dlouho jsem měl mámu za světici.

Světice nesouloží.

 

 

Autor: Tomáš Bušek | čtvrtek 21.11.2013 11:21 | karma článku: 11,14 | přečteno: 594x
  • Další články autora

Tomáš Bušek

Příběhy netýraného muže 14

16.12.2013 v 11:10 | Karma: 10,36

Tomáš Bušek

Příběhy netýraného muže 13

12.12.2013 v 11:03 | Karma: 11,26

Tomáš Bušek

Příběhy netýraného muže 12

9.12.2013 v 10:57 | Karma: 7,66

Tomáš Bušek

Příběhy netýraného muže 11

5.12.2013 v 11:39 | Karma: 10,48

Tomáš Bušek

Příběhy netýraného muže 10

2.12.2013 v 11:28 | Karma: 11,64