Milan Kundera, spisovatel, na kterého je snad každý Čech hrdý, kterého milují čeští čtenáři již několika generací, který zanechal nesmazatelnou stopu v české literatuře let šedesátých, je již více než dvacet let považován svými obdivovateli za čechofoba. Po listopadu 89 se nevrátil domů, ba ani sem nepřijížděl, neposkytoval rozhovory, s velkými problémy povoloval vydávání svých knih a některé knihy dodnes nedovolil přeložit do své mateřské češtiny. A jako vrchol, nedorazil do rodného Brna, aby si převzal vyznamenání ve formě čestného občanství (čímž asi potěšil místní funkcionáře, kteří si s neskrývanou radostí udělali výlet do Francie. Ale to je jiná historie.). Uvidíme ho někdy doma. Ne, neuvidíme, čechofoba jednoho, a nemyslím si, že by to bylo jinak, kdyby slavný Ústav pro studium totalitních režimů nezveřejnil jakési podivné informace o jeho kolaboraci s naší kontrarozvědkou. Je však paradoxem doby, že právě v den Kunderových narozenin se pán, který uvedenou zprávu schválil k zveřejnění, odporoučel ze své kanceláře. Tak je Kundera čechofobem, či nikoliv? Ťoť otázka, kterou se svými zákazníky řeším minimálně jednou týdně.
Kniha Elsa od Louise AragonaBurdats
Nedávno však v mém myšlení došlo ke změně. Do prodejny antikvariátu vstoupil stálý zákazník, jinak redaktor ve výslužbě. Hned od vchodu zahlaholil:
"Pane kolego, vidíte ten balíček, co mám v ruce? Poslal mi jej sám Milan Kundera z Francie."
"Áááále nepovídejte, tomu nestojíme ani za koresponďák, ne to ještě balíček, nevěřím..." namítl jsem.
Přesto jsem okamžitě uvolnil místo na pultě, aby bylo možné balík rozbalit. A musím uznat, že měl pravdu, všechno bylo mým znaleckým okem rychle zhodnoceno. Balící papír cizí provenience, adresa pana spisovatele v levém rohu, francouzská razítka zas v pravém. Pan redaktor v.v. se jal hrdě vybalovat obsah balíku. Vyložil několik knížek, jakési pohlednice a dopis.
"Podívejte, píše mi" řekl nevzrušeně, jako kdyby mu Kundera psal obden a strčil mi dopis pod nos.
Počítačem psaný dopis, bez háčkú a čárek svědčil o tom, že pan spisovatel Kundera skutečně nekoresponduje v češtině, jinak by měl češtinu nainstalovanou v počítači, avšak podpis byl vlastnoruční. V dopise Milan Kundera velmi úpřimně děkoval panu redaktorovi za nějakou knížku a s radostí mu podepisuje jiné knížky a že je rád, že může si s někým normálním z Česka psát po tom nenávistném očerňování, a že navíc přidává své kresbičky, které mu dokonce vyšly tiskem.
"No a tady jsou ty dedikace v knihách", chlubil se pán redaktor a já ho začínal nenávidět, "a tady ty kartičky s kresbami podivných zvířátek rovněž autorizoval svým autogramem". Má žárlivost stoupala každým jeho slovem.
"No, ale to není jen tak, jen tak vám přeci neposlal tolik fantastických artefaktů, jak to vlastně bylo?" páčil jsem z něj odpověď.
"Nuž nedávno jsem byl v Plzni a v tamním antikvariátu jsem objevil nenápadnou knížku nevalné ceny, ikdyž ne hodnoty. Byla to kniha Louise Aragona Elsa, sbírka milostných básní autora inspirovaných láskou ke spisovatelce Else Trioletové. Otevřu ji a co nevidím. Francouzsky psaná dedikace autora milému příteli Milanu Kunderovi. Knížku jsem rychle zaplatil a vypadl z krámu. Hned jsem věděl, co s ní udělám. Vždyť to byla knížka z vlastnictví Milana Kundery, kterou si zřejmě po jeho emigraci někdo odnesl z jeho bytu v Bartolomějské ulici a po 35 letech se dostala mezi levný brak v antikvariátě" pokračoval pan redaktor."Našel jsem si Mistrovu adresu a s potlačovanou obavou jsem ji poslal do Francie. A toto všechno je výsledek, či spíše následek toho krásného nálezu." dokončil své představení, sbalil všechno zase zpátky do tašky a s úsměvem vítěze opustil můj antikvariát.
Dlouhé ticho, které zavládlo v místnosti přerušila moje kolegyně. "To by bylo pěkné, kdyby našel tu Aragonovu knížku v naší prodejně, že?"
"Tak to v žádném případě", říkal jsem si v duchu "buď by byla tak drahá, že by ji nekoupil, či spíše já bych byl tím, kdo by ji poslal do Francie. Patřit do skupiny těch, jimž věnoval Mistr několik desítek minut svého času a kteří se prolomili několik planěk v jeho plotu a dostali se do jeho přízně, za to bych dal cokoliv. Takhle můžu panu spisovateli poslat pouze virtuální blahopřání k jeho narozeninám. Mimochodem jsem přesně o 30 let a jeden den mladší od Milana Kundery.
