"Máte pro mne, pravičáka, nějaké to pravicové umění?" zahlaholil u vchodu do antikvariátu pán v dokonale ušitém saku.Bohužel jsem nevzdělanec, nevím totiž jaké umění je pravicové." snažil jsem se udržet žoviální styl konversace."No přeci, Toyen, Václav Špála, Štyrský, Pravoslav Kotík, Filla, Lhoták a hlavně Josef Lada. Ale to vy musíte vědět." nedal se pán v obleku od Bosse a pokračoval: "To jsou malíři, jejichž obrazy se prodávají za miliony v aukcích, víte?""A které si kupují pravičáci jako vy...", dodal jsem vesele.
Toyen: Zbytek noci, cena 13.200.000 KeKodl
Říká se, byznys je byznys, ale někdy mám chuť některé zákazníky hnát z obchodu holí. Ne, nejsou to ani pravičáci ani levičáci, jsou to prostě hloupí lidé, kteří si díky svému dobrému postavení nepřipouštějí nízkou hladinu svého intelektu. Tento pán k nim stoprocentně patřil. Samozřejmě hůl jsem do ruky nevzal a začal jsem, jak je mým zvykem, dotyčného úspěšného mladého muže trochu edukovat.
"Neexistuje pravicové či levicové umění. Samozřejmě umělci mohou být pravičáci či levičáci. Jenom bych vás chtěl upozornit, že ti umělci, které jste uvedl, byli do jednoho socialisté, či přímo byli členy komunistické strany."
My antikváři máme často to štěstí, či neštěstí, že se nám do rukou dostávají různé tiskoviny s různými informacemi. A já jsem náhodou získal publikaci z roku 1946 s názvem Můj poměr ke KSČ. V této dobové brožuře se několik desítek významných vědců, politiků a umělců vyznává ze své lásky ke komunistické straně. Samozřejmě, kdyby to byla knížka z roku 1953 či z roku 1973 tak by mne to nepřekvapilo a ani nezajímalo. V té době již všichni publikující spisovatelé, hrající herci či vystavující malíři proklamovali svůj kladný vztah ke komunistům a socialistickému zřízení. V roce 1946 však to však ještě nebyla existenční nutnost a úlitba bohům.
A tak mohu citovat, co napsala Toyen: "Můj kladný poměr ke KSČ je příliš starého data, než aby nebyl dostatečně znám. Co k němu ještě přibylo v poslední době, je zejména obdiv nad odolností, kterou procházely stranické kádry v době nejhoršího teroru. KSČ považuji za nejdynamičtější složku Národní fronty, neboť i při zásadě parity dovedla, dík cílevědomosti svého postupu, propracovat se na místo vedoucí. (Podpis Toyen, akad. malířka)
Opatrně postupoval Václav Špála: " Těžko malíři mluviti do filosofie a k vědeckým poznatkům. Vyšel jsem z malých poměrů, kde se šetřilo každým haléřem, Už od detství mám v sobě sociální smysl, který jsem si dále četbou a pozorováním ujasňoval. Pak život moderního malíře u nás je život proletáře. V mladých letech dlouho jsem nic neprodával a tehdy jsem dosti strádal." (Podpis V. Špála, malíř a národní umělec)
Své členství v komunistické straně vysvětlil Kamil Lhoták těmito slovy: "Jsem komunistou mimo jiné také proto, poněvadž vím a vidím, jak komunismus neústupně a za všech okolností hlásá zásadu práva, pravdy, spravedlnosti a lidskosti pro všechny, prosazuje slavnou thesi rovnosti všech lidí, pomáhá utlačovaným, hájí bezbranné, jak otevřeně čelí reakci, usvědčuji ji ze lži, bije ji a ničí (Podpis Kamil Lhoták, malíř)
Malíř Pravoslav Kotík je až neuvěřitelně dogmatický: "Jsem členem KSČ a tím dávám politický výraz svému přesvědčení marxisticko-leninskému i své důvěře ve stranu, která jediná, už dávno za první republiky volala po sblížení ČSR se SSSR a která jediná na základě celého kulturně-historického vývoje národa nebude nikdy stavět proti novým uměleckým výbojům, ježto právě jimi tryskají a vyzařují vždy znova síly a život i vlastního národa."
Kdyby v té době někdo oslovil i ty další umělce (Štyrský byl již po smrti), určitě by přispěli do uvedeného sborníku podobnými žvásty. Nebo prostě neměli čas, jak vím tak Josef Lada v té době připravoval obálku komunistického časopisu Květen a taky předvolební letáky.
Doufám, že tímto malým příspěvkem jsem nezarmoutil všechny ty kapitány průmyslu, bankéře, uhlobarony, majitelé nemovitostí v Toskánsku, či vlastníky mateřských společností na Kajmanských ostrovech. Je to prostě už tak, že všechny ty drahé obrazy, kterými se tak rádi chlubí svým obchodním partnerům namalovali vlastně jejich třídní nepřátelé, komunisti či jejich příznivci. I to je paradox dnešní doby.
