Každá branže má svá rizika. U obchodu s uměním a antikvitami je takovým rizikem nákup a prodej falz. Většina obchodníku s obrazy má těžké spaní po koupi každého drahého uměleckého díla. Je to falzum, není to falzum. Spletl se znalec, nespletl se znalec. Případ, o kterém dnes informoval Český rozhlas je však z jiného soudku.
Monografie Emila Filly od dr. Hlusicky
Ctihodný a onehdá i velmi důvěryhodný majitel aukční síně Art Consulting v Brně pan Jiří Rybář zakoupil obraz dnes velmi ceněného autora Emila Filly. Skutečně věřím, že jej koupil v doubré víře, že je pravý a právně bezvadný. Pan Rybář se v oblasti obchodu s uměním již pohybuje dlouhou dobu. Oficiálně začal obchodovat s obrazy už v roce 1994. Za tuto dobu musel získat ohromné množství zkušeností a to jak s falešnými obrazy, tak i s překupníky, kteří je nabízejí. Když se jedná o obrazy za cenu několika tisíc korun, většinou se jedná o pravá díla. Horší situace je v cenových relacích od 50 tisíc nahoru. Čím je obraz dražší, tím je větší pravděpodobnost podvrhu. I mistr tesař se někdy utně. I pan Rybář se utnul a tento falešný obraz koupil. Přestože je profesionálem každým coulem, nechal se asi zmást znaleckým posudkem pana dr. Hlušičky. Nevím jakou má úspěšnost svých znaleckých posudků tento bývalý, chcete-li předrevoluční ředitel Moravské galerie. Několikrát jsem však mluvil se sběrateli, kterým označil jejich obrazy za pravé a ono to tak asi nebylo. Na obranu pana Rybáře musím podotknout, že dr. Hlušička je autorem výpravného katalogu Emila Filly z roku 2003. I já bych v případě Emila Filly považoval uvedeného znalce umění za poslední instanci. Avšak důvěřuj a prověřuj.
Pan Hlušička vystavil dobrozdání. Sběratel z Plzně obraz zakoupil za těžké peníze. Něco se mu však nezdálo a tak šup s ním do Národní galerie. Jaké překvapení, obraz je levý jako turecká šavle. A tak rychle s ním k prodejci panu Rybářovi. Ten velmi solidně obraz vzal zpět a vrátíl statisíce. Zatím vše v pořádku. Nevím, zda se pan Rybář obrátil na znalce Hlušičku s informací, že jeho posudek byl označen za špatný. Přesto je to celkem běžná operace, která je nepříjemná, ale stává se a vždy se gentlemansky uzavře tzv. vrácením plnění. Je nejasné, co následovalo. Pan Rybář obraz nezničil, resp. neoznačil nesmyvatelnou barvou, že se jedná o padělek, či kopii díla. Obraz za miliony najednou drželi v rukou překupníci Janulíkové a obraz je znovu předložen panu Hlušičkovi, který znovu vystavil kladné dobrozdání a falešný obraz byl, snad i jeho iniciativním přispěním, prodán brněnskému sběrateli. A situace se opakuje. Nový majitel měl opět nějaká podezření a šup s obrazem do Národní galerie. A tam nestačili kroutil hlavou. Vždyť už jednou jsme jej označili za falzum, tak proč ty ciráty.
Jaký je závěr. Jednou prodat falzum, to se snad přihodilo každému obchodníkovi s uměním, starožitníkovi či antikváři. Ale opět prodat toto falzum je již jasný podvod. Chci věřit, že pan Rybář má čisté ruce. Je možné, že si ten obraz od něj překupníci odnesli a pak jej bez jeho vědomí znovu prodali. Bohužel má máslo na hlavně minimálně v tom, že obraz nezničil, nebo neodstranitelně neoznačil.
Co mne na této aféře nejvíc mrzí je skutečnost, že se tím opět narušuje křehká důvěra mezi sběrateli umění a obchodníky, o znalcích nemluvě.
