Slova z jedné krásné španělské písničky. „Měj cenu“. Dvě docela prostá slova. Co může lehce znít, není snadné žít.Každý člověk má svou cenu. Kdo a co jí určuje?
Je to jednoduché. Cenu si určujeme sami. Svým životem, postojem a především prací. Dnes a denně jsme svým okolím hodnoceni.
Člověk, který si je vědom své ceny, je jí také hoden a je schopen obstát. Před kým?
Před těmi, kteří se nám snaží namluvit, že jsme „drazí“. Drazí? Co znamená drahý? To je otázka.
Ten, kdo zná svoji cenu, ten je pro své okolí hodnotný a pak se nemusí trápit. Stačí, když bude dál dělat svoji práci. Poctivě a kvalitně.
Ten, kdo má svou cenu, je schopen mít pod kontrolou své emoce, vlivy okolí, škarohlídství. Naopak ten, který svou cenu nemá, nechá se ovlivnit, zviklat, otrávit, ten klesá, degraduje. Zcela zbytečně.
Kdo sleví pod úroveň, ztrácí dobrou pověst. Úspěšný člověk si určuje cenu sám! A lidé se rádi vrací. Za kvalitou a profesionalitou.
Někdy je to těžké, vybudovat něco od nuly, udržet se, obstát v konkurenci, ale to si může říci každý, každý je pod tlakem. Nic nepřijde samo od sebe, poctivá práce se projeví. Je to jen otázka času.
Například jako s domem. Pokud je kvalitní, postavený na dobrých základech, pak má cenu. Všechny články jsou důležité. Projektant musí udělat dobrý projekt, stavitel ho musí umět dobře postavit, designer vkusně doladit a obchodník dobře prodat. Je důležitá práce všech.
Nemohu se zbavit dojmu, že v mnohých ještě stále přetrvává socialismus. Každý podnikatel je vydřiduch a lenoch, jen sedí v kanceláři a nic nedělá, bere velké peníze a dělník na něj dře. Podnikatel si jen vozí zadek, netráví víkendy prací na chalupě, ale létá k moři.
V jednom ruském filmu se ptá člověk druhého: „Co děláte?“ On odpoví: „Já jsem spisovatel.“ Na to ten člověk: „Ale to přeci není práce, to nic neděláte, jen celý den sedíte, zatímco já těžce dřu celý den za málo peněz.“ Spisovatel říká: „Ale psát není lehké, není to jen tak.“ Ten druhý opáčí: „Říkejte si, co chcete, pro mne nic neděláte a ještě chcete za to peníze, to je nestoudné.“
Každý opravdu nemůže umět všechno, ale každý může dělat dobře tu svoji práci. Pokud se někomu nelíbíme, je to jeho problém. Nelze se líbit všem.
Važme si poctivé práce druhých, stejně jako té své, ať je jakákoliv. A ten, kdo není poctivý, na tom se to stejně brzy pozná, lidé si to řeknou. Važme si sebe i druhých, přejme jim, pak i nám bude přáno.
Ocenění se budeme cítit mnohem lépe, budeme prospěšní ostatním, celé společnosti, místo zášti nastoupí racionalita a s ní chuť do každé práce.
Ten, kdo si opravdu věří, ten má šanci uspět.
Takže: „Ten Valor!“
Další články autora
Slova jako rána mečem
Každý ve svým ghettu
Svět chce být klamán
Mám ráda řeku
Předstírání jako charakteristika dnešní doby
