Oči, které neklamaly

Vytvořil rekord v nominacích na Oscara. Nominován byl osmkrát, sošku nikdy nezískal. Na ocenění si však nijak nepotrpěl. I přes alkoholové eskapády, kouření nefiltrovaných cigaret a různé zdravotní potíže se dožil úctyhodných 81 let. Zemřel v sobotu 14. prosince.

Podle některých zdrojů se narodil v Irsku, podle jiných v Anglii. Místem a datem narození si jist nebyl, ale na svůj irský původ byl hrdý vždy. Po celý život nosil vždy něco zelného.

Jako teenager si do svého notesu zapsal: „Nebudu obyčejný muž. Chci zanechávat stopy v hladkém písku, chci měnit jeho jednotvárnost.“ Peter O´Toole.

Takový opravdu byl. Přemýšlivý, svůj, přirozený i výstřední, nekonvenční, nestálý. Nikdy nenosil hodinky, peněženku, klíče. Kolikrát se smál, jak bude jednou vysvětlovat policii, proč se vloupal do domu, ale to bude jeho vlastní.

Matka mu vštěpovala silný smysl pro literaturu, ale neovlivnila ho jako otec, který si však liboval v alkoholu. Často pil i se svým synem a uděloval mu lekce. Na jednu z dětství si pamatoval celý život. Otec ho postavil na římsu a řekl: „Skoč, chlapče, chytím tě, věř mi.“ Skočil, ale otec stáhl ruce a on si rozbil hlavu o kamennou podlahu. Od té doby říkával: „Nevěřte lidem.“

Začínal jako reportér, psal fejetony. Brzy však zjistil, že to není pro něj. Řekl: „Pochopil jsem, že nechci události zaznamenávat, ale účastnit se jich, být přímo v dění.“

Všechno, co dělal, dělal naplno, bohužel občas i pití. Jednou mu majitel odmítal nalít po zavírací hodině, Peter O´Toole se rozhodl bar koupit a vypsal šek. Ráno po vystřízlivění honem spěchal do baru všechno vysvětlit. Nakonec se s majitelem stali, až do jeho smrti, přáteli.

Jako mladý si vzal velšskou herečku. Po několika letech se manželství rozpadlo. Tvrdila, že ji mentálně týral. Často riskantně a rychle řídil. Jeho žena jednou řekla: „Bylo to sice krásné, ale myslela jsem, že umřu, už bych si k němu do auta nesedla.“ Později se oženil podruhé. Z obou manželství má tři děti.

Když režisér David Lean hledal vhodnou osobu pro britské dobrodružné drama „Lawrence z Arábie“, nebyl Petrem O´Toolem pro jeho pověst nadšen, po zhlédnutí kamerových zkoušek však řekl: „Našel jsem Lawrence z Arábie.“

Natáčelo se dva roky v sedmi různých zemích. Během té doby utrpěl popáleniny třetího stupně, vymkl si oba kotníky, měl zpřetrhané vazy na stehnech, pohmoždil si páteř, zlomil palec, dvakrát měl otřes mozku. Na konci natáčení byl hubený, ale jeho mimořádný výkon z něj udělal hvězdu.

I přes nominaci Oscara nezískal. Soška je sice prestižním oceněním, ale: „Světská sláva, polní tráva.“ Peter O´Toole nebyl povýšen ani do rytířského stavu, jako většina jeho londýnských kolegů. Titul z roku 1987 odmítl, z osobních a politických důvodů. Nikdy nesouhlasil s válkou v Koreji a Vietnamu.

Simon Dermott, Jindřich II., Alan Swann nebo Maurice, herec Peter O´Toole  zůstane především Lawrencem z Arábie. Vášnivý, přesvědčený, neústupný, především lidský. Také chybující, jako my všichni. Nikdo není úplně špatný nebo úplně dobrý. Zmítáme se mezi oběma póly. Je jen na nás, k jakému se více přikloníme, co nebo kdo nás ovlivní. Peter O´Toole se ovlivňovat nedal, byl svůj. Kdo ho viděl hrát, snad potvrdí. Tyhle oči nemohly klamat. Ani ve filmu, ani v životě. Oči jsou přeci okny do duše.

Frajer Luke

Motor lidské existence

O mně