Pohled z okna nic moc. Je tma, zima, bouřka, začíná lít. Ranní procházku musím odložit, ani psa by nevyhnal.
Dcera pořád hubne. Má jarní nálady chodit ráno běhat. Hodně brzy ráno. Jistě je středem pozornosti všech! Prý vypadá blbě, má špatnou pleť a nemožné vlasy, kromě toho velký zadek a křivé nohy. Nic z toho není pravda, ale vysvětlujte něco teenagerce. A blíží se léto a plavky!
Syn to neřeší. Do teenagera má ještě čas. Řeší kolo. Tuhle nevydržel a pojezdil. Vrátil se jako „bahenní muž“ se slovy: „No chvílema to šlo těžko, ale jinak super jízda!“ Jo super jízda, ale to oblečení a boty! Poslala jsem ho do koupelny se slovy, že příště uvidí tu správnou jízdu. Jsem poměrně klidný člověk, ale …
Také bych si šla zaběhat, na kolo, ale koukám, že si budu muset počkat. Že by do posilovny? Ani náhodou. Za sebe mluvím, že nejsem ten typ. Všudypřítomné funění, zápach potu, zvědavé pohledy mužů, zkoumavé pohledy žen, falešná kamarádka a děsně aktivní majitel. Za tohle zaplatiti? Ne.
Jsem solitér, nezbyde mi, než cvičit doma, ale vyhovuje mi to. Nejlepší je to ráno, ale pak sedám k počítači a jen těžko se od něj zvedám. Práce je důležitější a rodina hladoví. Práce mě baví, to je výhoda. Vytvořila jsem si jí sama, protože mi jinou nikdo nenabídl, nemám lokty a žaludek na to, abych chodila po, mnohdy ponižujících a trapných, výběrových řízeních, a tvrdila, jak úplně všechno umím, všemu rozumím, stres mi nevadí, zřeknu se všeho pro firmu. Je mi fajn od doby, co to neřeším.
Práce, cvičení, cokoliv člověk v životě dělá. Vytvořit si podmínky, pracovat na sobě, nenechat se odradit a vydržet. Někdy to není jednoduché, protože se nedaří v práci a cvičit se také nechce. Nedonutí nás kamarád nebo předplacené hodiny v tělocvičně. Když si však člověk umí říct, má v podstatě vyhráno. Mít vládu nad sebou samým je víc, než všechny školy. Pak může člověk dělat prakticky cokoliv a daří se mu. Nikdo mu nerozkazuje a neříká, co a kdy má dělat se svým tělem a mozkem. Dělá to podle svého. Učí se ze svých chyb a na druhou stranu raduje ze svých úspěchů.
Občas se nedaří, no co. Člověk není stroj, byl by pěkně nudný, kdyby žil jen prací, morálkou a disciplínou.
Mám oblíbenou větu, kterou lépe nemohl podat nikdo jiný,
než herec Oldřich Lipský ve filmu Bobule:
„Lepší je si to posrat podle svýho, než podle toho, co ti raděj ty druhý.“
Moje řeč.
Ale dost, jdu si zacvičit. Břišní svaly jako jediné nejrychleji reagují na pravidelný pohyb, již za krátkou dobu jsou vidět výsledky. Hm, to je pozitivní zpráva. Přeci jen se blíží to léto a plavky…
Když se to stalo, byl sám
Boj s v lastním tělem
Proč si nerozumíme
Prevíti
Jak vydělat peníze
