Romy povečeří s přáteli a pak odchází se svým přítelem do pařížského bytu. „Běž si lehnout,“ obrátila se k němu „Zůstanu ještě chvíli vzhůru s Davidem a poslechneme si nějakou hudbu.“Přítele to nepřekvapilo. S Davidem rozmlouvá Romy každý večer, rozmlouvá s jeho fotografiemi. Pije své oblíbené bordeaux a hodně kouří.
Alkohol ani cigarety však nedokážou zahnat velikou bolest, která Romy trápí dnem a nocí. Její milovaný syn David už není. Ve 14 letech zemřel na vykrvácení, když upadl při přelézání plotu a těžce se zranil o kovové tepání. Syn David jí nahrazoval vše, dával jí zapomenout na bolesti světa.
Nikdy se nepřestala trápit, nikdy nepřestala milovat muže, který jí opustil a s nímž nemohla mít děti, po kterých tak velice toužila. Tím mužem nebyl nikdo jiný než Alain Delon a tou ženou Romy Schneider. Ne snadno k sobě nacházeli cestu, ale přesto byli k sobě zvláštně přitahováni. Romy zcela propadá Delonovu kouzlu. Zasnoubí se i přesto, že jí mnozí varují před zhýralým Francouzem.
Netrvá dlouho a věci se jim vymykají z rukou. Ani jeden nechce slevit z profesionální kariéry, jsou příliš cílevědomí a ctižádostiví. Mediálně sledovaný pár je pod velkým tlakem, všichni chtějí slyšet datum svatby. Místo toho však mladý pár prožívá krizi a s tím trpkost, výčitky a vzájemnou odtažitost. Romy přeci jen je ochotna více slevit, Delona hluboce miluje a touží po dítěti, ale on o něm nemluví a Romy to cítí. Nikdy spolu mít dítě nebudou.
Jednoho dne Romy dostává patnáctistránkový dopis a později vzkaz: „Odjíždím s Nathalií do Mexika, chtěl jsem ti toho tolik říct. Alain.“ Romy se zhroutí svět, zhasla i poslední jiskřička naděje. Měla svoje chyby, jako on, prožili bouřlivá období, ale nikdy ho nepřestala vroucně milovat. Po přečtení dopisu Romy neodpovídá. Jen řekne: „Skončil čas nezralých malin.“
Romy vystřídá několik vztahů, ale nikam to nevede. „Můj život je peklo,“ zapisuje si do deníku. Delon jí zlomil křídla. Romy jakoby už nemohla vzlétnout. Poznává muže, který jí dá na chvíli zapomenout na trápení její křehké duše. Romy si zapíše: „Potřebuji opravdu silnou ruku, muže, který se mě zmocní, když před ním padnu na kolena.“ Harry byl v tu chvíli ten pravý. Ovšem jen na chvíli.
Romy přesto prožívá nádherné období, narodí se jí milovaný syn David. Krásné roky života. Delon se rozvádí s Nathalií. V létě 1968 natáčí s Romy slavný film Bazén. Je protkán dialogy, z nichž je jasně cítit jejich vlastní příběh. To Delon si Romy prosadil do filmu, dal jí nejen roli, ale možnost znovu se odrazit.
Vztah s Harrym krachuje. Rozhněvaný a zhrzený muž žádá do péče syna Davida, ale to Romy nikdy nepřipustí a je ochotna vykoupit syna téměř dvěma miliony marek. Stále je to její milovaný syn David a Romy je bojovnice. Harry spáchá jednoho dne sebevraždu a Romy pronásledují výčitky.
Je vyčerpaná. Dočasnou útěchu nachází v o devět let mladším řidiči, s nímž má dceru Sarah. Jenže i tento vztah se hroutí. Jak byla Romy talentovaná herečka, scházel jí asi talent na štěstí. Vášně k Delonovi v ní tak dlouho, možná paradoxně, živila právě skutečnost, že s ním neměla dítě. Pomalu se spouští lavina, Romy pije a hodně kouří, upíná se k synu Davidovi. Ale David už tu není. Delon kdysi řekl: "Romy vlastně umřela s Davidem."
Jednoho květnového večera roku 1982 si bere sklenku oblíbeného bordeaux, pustí oblíbenou hudbu a jde rozmlouvat s Davidem. Ráno ji najde přítel mrtvou. Srdce Romy nevydrželo. Romy našla svůj pokoj. Alain se dovídá zprávu o smrti a hned přilétá za ní. Celou noc sedí u ní v pokoji a píše dopis. Vyfotí si Romy naposledy a její fotku nosí stále sebou v peněžence, u srdce. Třicet let. Na smuteční obřad není schopen jít, neubránil by se slzám, nechce padnout za oběť fotografům.
Je toho tolik, co by chtěl Romy říct, ale už to nejde. Vzpomínky tolik bolí. Delonovo největší vyznání je z roku 2009. Tehdy řekl: „Měl jsem si ji vzít.“
Romy. Jaká vlastně byla? Dokázala se rychle prosadit u filmu, proslavila se císařovnou Sissi, ale dokázala zahrát mnohem hlubší a náročnější role, ve kterých se mohla naplno projevit její povaha, její potřeba milovat a být milována. Byla to profesionálka, ale měla zranitelnou duši a křehké srdce. Byla opravdová ve filmu i v životě.
Existuje termín – neurocirkulační astenie – v důsledku strádání a dlouhodobého stresu srdce nevydrží zátěž, doslova „pukne“.
Herec může zahrát hodně rolí, kladných i záporných, může více či méně hrát sám sebe, může ztvárnit mnoho poloh, záleží na hercových kvalitách i dobrém scénáři. Život sám je jeden velký scénář a každý hrajeme tu svojí roli, až do konce. Záleží jen na nás, jak se s tou svojí vypořádáme. Herec hraje, může na konci umřít, ale po představení se zvedne a jde klidně domů. V životě bohužel.
Před třiceti lety dohrála Romy svoji poslední roli. Krásná žena se zářivýma očima a přímým pohledem. Ovšem jak se říká. Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.
Romy mi připomíná maminku. Až děsivě moc. Nedokázala se vyrovnat s neopětovanou láskou, lidskou zlobou, složitostmi života. Citlivá a zranitelná, záhadná i nespoutaná. I ona dohrála svoji roli - před třiceti lety. Přišla jsem o syna, před osmnácti lety. Romy rozmlouvala s Davidem, já s maminkou i Ondrou. Život beru už jen z té lepší stránky, málo co mě rozhodí, o to nejcennější jsem už přišla.
Další články autora
Mozek jako překážka
Úsměv jako nejlepší reklama
Slova jako rána mečem
Homo homini lupus - člověk člověku vlkem
Každý ve svým ghettu
