Máme jen sebe, pod sebou peklo a nahoře nebe

Mají se dva rádi a narodí se člověk. Celkem jednoduché. Jsme na světě. Dostali jsme velký dar. Důvod? Co se od nás očekává? Každý sám se musí ptát a hledat odpověď.

Když se lidé nudí, jdou se pobavit. Když mají touhy, tvoří.  Když se cítí sami, pořídí si psa.
Nic nevzniká náhodně, ani nový život ne. Jaký je tedy smysl života? Každý má odpověď, tu vlastní.

Jsme taková nádoba, zpočátku celkem prázdná. Postupně jí naplňujeme. Buď krásným a dobrým nebo nehezkým a špatným. Když najdeme nádobu s něčím zkaženým, putuje do koše, ale vyhodit život? Je na nás, čím nádobu plníme a jak se o ni staráme.

Člověk je tak šťastný, jak se rozhodne být šťastný. Neznamená to, dívat se na svět růžovými brýlemi. Do života každého jednotlivce vstupuje dobro i zlo v různých podobách. Jde jen o to, jak s tím, co přijde, naložíme.

Jsme to, na co opravdu ve svém nitru myslíme. Mějte pozitivní myšlenky, jak jen to jde, tělo neoklamete. Co vložíme, to se nám vrací. Vložte krásno a bude krásno, vložte pohodu a radost a bude i to, vložte zdraví a bude zdraví, vložte úspěch a i ten se dostaví.

Jsme na „cestě“, každý den nás čeká kus. Nespěchejte do cíle, záleží na tom, co zažijeme na „cestě“ života. Vše tam patří, formuje nás i naše postoje. Smutek, zklamání, radost, poznání, naděje.

I když máme rodinu, přátele, jsme tu sami za sebe. Sami se rozhodujeme. Někdy je to těžké, ale nic jiného nám nezbývá. Naložte proto do své nádoby dobré a pozitivní věci, které dají sílu v době těžkostí. Nečekejte na zázraky, žádné se dít nebudou.

Naplňte nádobu hlučným smíchem i tichým rozjímáním, radostí i smutkem, energií i pokojem, ale plňte! Podělte se s druhými a rozdejte něco ze svého těm, kteří pro vás něco znamenají, jednou vám to oplatí.

Nic neberte jako samozřejmost. Nepromarněte svůj čas. Nám všem vyměřuje stejně a hlavně rychle.

O mně