Kde leží poklad

Můžeme procestovat celý svět. Navštívit nádherná města, historické památky. Plavit se po mořích, vidět všechny divy světa, setkávat se se zajímavými lidmi a umělci. Můžeme zažít dobrodružství, adrenalin, můžeme si koupit krásné věci, zážitky.Přeci nebudeme šťastní. Protože štěstí na ulici neleží, ani v nádherných katedrálách, není v zážitcích ani v krásných věcech. Kde tedy je?

Štěstí je v člověku samotném. Pokud nalézáme štěstí v sobě, pak se dokážeme plavit na moři, i na rozbouřeném, pak dokážeme prožít přijetí v tichu katedrály nebo kostelíku v zapadlé vísce. Pokud jsme šťastní, jsme obrovsky bohatí i bez vily s bazénem a nablýskaného auta.
Štěstí leží v člověku, i když si to mnohý není schopen nebo ochoten připustit. Pokud dojde toho poznání, je šťasten, pokud ne, pak je stále na cestě a hledá.
Nikdy není pozdě. I ten, který najde třeba na sklonku života, může být šťasten, protože našel sebe, došel smíření a takovému člověku se odchází ze světa úplně jinak.
Cestování a poznávání nových míst je fajn, vlastnit pěkné věci je fajn, ale proč je tolik nespokojených boháčů? Mají všechno a přece nic. Mají spoustu známých, ale kdo je opravdový přítel? Mají spoustu obdivovatelů. Ti obdivují především jejich peníze. Kdekdo jim závidí, pokud by se ocitli na mizině, nikdo si na ně ani nevzpomene. Snad jen ten přítel.

Ne nadarmo se říká: „V nouzi poznáš přítele.“ Ten přichází, když se všichni ostatní vypařili.
Je ještě něco, co může člověka činit šťastným kromě poznání sebe sama. Je to schopnost dávat. Všechno se vrací jako bumerang. Rozséváme zlo, dostaneme zlo. Rozséváme lásku, pocítíme lásku. Rozdáváme sebe, pak i dostáváme. Nemyšleno tu samozřejmě „něco za něco“. Dávání musí být čisté a chtěné. Jinak nemá smysl.

Wanda Fultonová řekla: "Jaký nejlepší dar jsi kdy dostal? Nebo lépe, jaký nejlepší jsi kdy dal? Možná si vzpomeneš, že v každém případě nejlepší byl ten dar, který šel od srdce, dar, do nějž dárce vložil kus sebe."

Nalézt sebe sama považuji za nejtěžší v životě, ale pokud se to člověku podaří, zažije něco krásného. Nedá se to s ničím srovnat a navíc je to trvalé. Na dovolenou u moře člověk časem zapomene, fotky pomalu blednou a vzpomínky se ztrácí.
Člověk nachází smysl života ve zcela obyčejných věcech, v nečekaných momentech a co víc, je schopen mnohem lépe odolávat těžkostem života. Těch v životě nikdy není málo. Neměnila bych. A to bych přála všem. Nic jiného. Kytka zvadne, bonbóny se sní a na vázu se jen práší.
Seneca kdysi řekl: „Co je platné přeplout moře a střídat města! Chceš-li uniknout tomu, co tě trápí, musíš být ne jinde, ale jiný?“

Další články autorky

Úsměv jako nejlepší reklama

Slova jako rána mečem

Homo homini lupus - člověk člověku vlkem

Každý ve svým ghettu

Svět chce být klamán

Mám ráda řeku

"Tady pohřební služba"

Proč tloustneme