Marie Curie-Sklodovská, nositelka Nobelovy ceny za fyziku a chemii. Vděčíme jí za teorii radioaktivity, či objevení dvou nových prvků, radia a polonia. Stojí za tím stovky hodin neúnavné práce v laboratoři, tvrdohlavost a cílevědomost. Šla si za svým, stejně jako Albert Einstein, Thomas Alva Edison, Alfred Nobel a další. Nikam by se tito, a jim podobní významní lidé nedostali, kdyby akceptovali větu: „To nejde“.
Stejně jako Martin Luther King, nositel Nobelovy ceny za mír, neúnavný bojovník za práva lidí tmavé pleti.
Všechny je spojuje obrovské nadšení, zápal, ale i tvrdohlavost a neústupnost, stejně jako určitá kontroverznost.
Jinak tomu nebylo ani u Muhammada Aliho, bývalého profesionálního boxera. Mnozí v něm spatřovali umíněného a samolibého chlapíka. Ali byl tvrdohlavý a cílevědomý a nebál se vykřičet do celého světa, že na barvě pleti prostě nezáleží. Kde se objevil Ali, byl dav lidí, všichni ho chtěli vidět a slyšet. Měl obrovské charisma.
Charisma? Co je ve světě známé jako charisma je pouze mysl, která ví, jak odpočívat a které je umožněno sbírat energii. Lidé si myslí, že myšlenky charismatických lidí jsou hypnotické. Nejsou. Ve skutečnosti jsou mocné a plné energie. Každé vyřčené slovo má svou podstatu, váhu a projeví se s obrovskou silou. Málokdo však dokáže dobře pracovat se svojí myslí, která neustále pracuje a zahlcuje nás. A tak miliony lidí, kteří by mohli být charismatičtí, zůstávají slabí a nevýrazní.
Hodnota člověka se opravdu nedá hodnotit podle barvy pleti nebo vyznání. Je to silně omezující faktor a zbytečně rozděluje lidi na dva tábory, které mezi sebou neustále soupeří.
Pak se zapomíná na to podstatné. Že každý člověk má svoji hodnotu a každý člověk má šanci. Buď uspěje, nebo neuspěje.
Ali možná vystupoval tvrdě, impulzivně, ale také emotivně, pro některé zase drze, ale to proto, aby mu naslouchal svět. Zcela otevřeně sděloval, co si opravdu myslí a co cítí. Alimu kdysi ukradli kolo, na které šetřil dlouhé měsíce a tehdy mu jeden muž řekl: „Nadáváním nic nespravíš, musíš se umět bránit.“ Ali začal po této události trénovat a u boxu už zůstal.
Někdy je lepší jít tvrdohlavě za svým, nenechat se odradit a otrávit.
Muhammad Ali to před lety vyjádřil zajímavě, ale docela jasně:
„Přemohl jsem krokodýla, zápasil jsem s velrybou! Spoutal jsem blesk a zatkl hrom. V minulém týdnu jsem zabil kámen, zranil skálu a nechal hospitalizovat cihlu. Jsem tak protivný, že i lékům se ze mě dělá špatně!“
Pokud je tvůj cíl smysluplný pro všechny, jdi do toho po hlavě á la Muhammad Ali!
Jiné články autora
Hyeny v lidských podobách
Vše se vším souvisí
Džentlmen jako opak frustráta
Život je nespravedlivý
Měl jsem si ji vzít
Fenomén káva
