Dojmy z Číny aneb Věci, co mi tu vadí

Pokládám na sporák hrnec, do kterého jsem nalila balenou vodu, která divně zapáchá mýdlem. Abych se pachuti zbavila, hážu do horké vody dostatečné množství čajových lístků.

Snažím se moc nepřemýšlet nad obsahem tekutiny, kterou každý den piju. Po dlouhých úvahách jsem zvolila risknout tuto, byť chemicky ošetřenou, ale (snad!) alespoň částečně filtrovanou vodu, než znova pít obyčejnou převařenou vodu z kohoutku, z které jsem už nejednou chytla silné křeče do břicha.

Vzduch, voda, jídlo. To všechno obsahuje nezanedbatelný podíl chemikálií a dalších, zdraví ne zrovna prospěšných látek. Všem nám tu padají vlasy a ne zrovna málo. Máme problémy se spaním. Bolesti žaludku.

S výčtem nepříjemných zkušeností bych mohla pokračovat dál a dál, a tak si říkám, proč jsem tady? Proč jsem se zase vrátila do Číny?

Venku máme zase pěkně šedo, místní to nazývají “mlhou,” ve skutečnosti hodnoty AQI (air quality index) dosahují čísla 180, což je rozhodně lepší, než prosincové 400+, ale srovnáme-li situaci s Českem, tak tam hodnota “znečištěných” oblastí dosahuje čísla maximálně okolo stovky.

Dnešní příspěvek bude vyznívat poněkud negativně. Nechci tím znevažovat svoje rozhodnutí zde delší dobu studovat (pro případné reakce typu Co jsi chtěla, to máš), ani nijak popírat skutečnost, že je to přece jenom jedinečná příležitost (výhod to má spoustu, od mezikulturního prostředí až po rozhodně výhodné stipendium), ale I presto jsem se rozhodla popsat několik skutečností, které na Číně nemůžu vystát.

Zdravotní problémy jsem již zmínila. Ani jídlo mi tady nechutná. Nemůžu shrnout všechny čínské oblasti pod jeden stereotyp, ale všechno jídlo je na mě obecně dost mastné a ostré.

Zvířátko ze ZOO. Když jsem poprvé přijela do Číny na podzim roku 2014, přišlo mi vlastně vtipné, že si mě lidé fotí (ať už na požádání, nebo tajně), že se se mnou na ulici dávají do řeči ti, které jsem nikdy nepotkala, že si skoro každý kluk ve věku mezi 15-30 lety řekne o moje telefonní číslo a že děti na ulici křičí: “Cizinec! Cizinec!” a ukazují si na mě prstem… Ale jak to bývá, opakovaný vtip není vtipem.

Laowai. V překladu „cizinec.“ Teď jde stranou fakt, že čínština má několik výrazů, jak pojmenovat cizince, přičemž laowai je snad nejpoužívanější, byť ne úplně neutrální. Ano, nesnažím se tu zapadnout tak moc, jak bych mohla. Hodiny čínštiny mám každé dopoledne od pondělí do pátku. A mohla bych se sama učit ještě víc (a vykašlat se na nepálštinu, ehm). Mám celkem hodně čínských kamarádů, ale mohla bych s nimi trávit ještě víc času. Mohla bych se snažit čínskou mentalitu pochopit více, než se ve skutečnosti snažím. Umím pár čínských písniček, ale mohla bych se naučit další, nebýt mojí současné záliby v nepálské a indické hudbě. Abych se dostala k podstatě věci, mohli byste se snažit na 120 %, abyste byli čínští tak, jak vám to váš bílý obličej jen dovolí, ale stejně vám při příští příležitosti znova připomenou, že jste něco čínského zase špatně pochopili, že vaše čínština je opravdu bídná a nebo… že jste a vždy budete jenom laowai.

Čínská mentalita. Nezvyknu si. Nejde to. Nevím, jestli je to tím, že je to prostě jiná mentalita, než ta naše, nebo tím, že Čína se tak dlouho stranila kontaktu s dalšími národnostmi, že pro naprostou většinu Číňanů jsme stále něco nového, jiného, zvířátko ze ZOO, bílá opička ze Západu… Ale jsou prostě divní. Alespoň pro mě.

Typický čínský rozhovor. Situace, které se opakují stále dokola, jako přes kopírák. Většinou se se mnou dávají do řeči osoby mužského pohlaví, středního věku a s velkým pupkem. Když zjistí, že umím čínsky, chrlí na mě otázky typu: „Proč jsi tady? Co tu děláš? Jo tak ty jsi tu na studiích, to musíš mít ale bohaté rodiče! Počkej, ty máš stipendium? A to ti platí tvůj stát? Cože?! To jako my, Číňané, platíme ze svých peněz cizince, aby si sem přijeli studovat?!“ Poté, co proberete vrchem i spodem politickou, ekonomickou i kulturní situaci Číny i České republiky, se stejně dozvíte, že vaše čínština stojí za starou bačkoru. Ale to nevadí, na to mají strejdové užitečnou radu – najděte si čínského přítele. Následuje výčet kvalit typického čínského muže. Nebojí se to několikrát zopakovat. I přes námitky, že už přítele máte.

Internet. Neboli „velká čínská zeď“ (čti The Great Firewall of China). Jakékoliv internetové připojení má šnečí tempo. Pokud nemáte kvalitní VPN, rozlučte se se stránkami, jako je facebook, google nebo youtube. A pokud VPN používáte, vězte, že Číňani o tom vědí. A sledují vás. (Berte lehce s nadsázkou a sarkazmem).

https://www.youtube.com/watch?v=dWfUOG0EA9w

Veřejné záchody. Na „turecký“ záchod, tedy na to, že je to jen díra v zemi, už jsem si zvykla. Na to, že jsou veřejné záchody špinavé, taktéž… (a kde vlastně nejsou?) Co je pro nás cizince asi nejtěžší, je to, že tam většinou nejsou žádné dveře. Takže vlezete na záchody a naskytne se vám pohled na Číňanky dřepící pěkně v řádku, oddělené jen nízkými zídkami. Což o to, pokud bych byla Číňanka taky… (odkaz na bod výše, že na vás vždy a všude budou zírat).

Na druhou stranu, čas tu plyne tak nějak pomaleji. Tedy neznamená to, že bych měla čas na víc věcí, ale všechno trvá delší dobu. Konstrukce, která probíhá před naší kolejí, se za posledních 6 měsíců moc nepohnula. Každý den tam pracuje hromada dělníků, staveniště je živé, lidmi se jen hemží, všude jeřáby, lešení a obrovský kouř prachu. Ale na pohled žádná velká změna, i když to vypadá, že fakt něco dělají.

Vlastně celkem fajn změna v dnešní uspěchané době. Škola nám skončila ve 12, teď je skoro 6, já si sedím na pokoji a nedělám nic moc užitečného. Přečetla jsem pár článků o nerovnoprávném postavení Tibeťanů. Snědla další čokoládu. A napsala tento článek o tom, jak se mi tu nelíbí (protože dnes mě ten sarkazmus opravdu baví).

Pro inspiraci a srovnání přidávám odkaz na podobný článek v angličtině: 

http://blogs.transparent.com/chinese/10-things-i-hate-about-china/