Vsude krasne, tak co doma.

Překrásný článek, díky slečno Veroniko, podobné pocity jsem prožíval asi tak první 3 týdny, kdy jsem se zastavil na mém autostopu do "neznáma" v Bulharsku před asi 2 měsíci. Doslova jsem byl katapultován hutnými vibracemi, ve kterých jsem se v Česku resp. na Moravě nacházel.Bylo to šílené volání, už jsem tam doslova nemohl déle pobývat. Zhruba asi tak 1,5 roku medituji, cítím kolem sebe a i uprostřed mne jakési krásné mravenčení, které mi také řeklo: "Jdi!". Já se prostě sbalil, vzal jen to nejnutnější, mávl si na auto kousek za Vsetínem a za 7 dní jsem se zastavil u pobřeží Černého moře. Zvládl jsem to na 12 aut, z toho 6 kamiónů a 6 osobáků. Zakotvil jsem mimo civilizaci, mám tady dost času přemýšlet, meditovat, také jsem započal výzkum slané mořské vody a její vliv na organizmus pokud se do této vody "vetne lidské přání". Sice ho dělám v amatérských podmínkách, ale už mám první skvělé poznatky. Jak píšete o návratu, zatím o něm neuvažuji, hodlám tady strávit zimní období, údajně teploty i tady jdou pod 10 st. pod nulu, tak uvidím. Jsem nyní opravdu ve stavu krásného napojení na všechno, co jest. Vnímám tu úžasnou dokonalost květin, květů, začínají tady dozrávat některé plody - fíky, ostružiny, rajčata, hledím na tu dokonalost, se kterou je nám lidem vše toto od přírody nabízeno. Doslova je to pohlazení. Přišel jsem na této cestě, kdy jsem prostě poslechl volání po změně místa, že až moc řešíme své životy. Přesně jak píšete, že se až moc zabýváme tím, abychom něco, někomu.. atd.. Jakmile však najde člověk cestu sám k sobě, otevřou se mu nevídané obzory. Pokud toto dokáže spojit se změnou místa tam, kde doposud byl, je to ještě silnější a mocnější. Je to zkrátka úžasné a mohu skutečně jen doporučit, že pokud cítíte volání jakéhokoliv druhu na změnu "místa", udělejte to. Je v tom obrovská síla bytí, doslova to člověka nabije, ano, zprvu řeší nejrůznější problémky jak řešit to, jak řešit ono, ale ono se to všechno během pár dní poddá a potom už jen existujete  :-)

To mě přivádí na myšlenku, že Češi nejčastěji cestují do zemí, na kterých je vidět, že je u nás špatně. Málokdo cestuje do zemí, na kterých je vidět, jak je u nás dobře (a těch zemí je většina). Stačí, když budete nějakou dobu třeba v Polsku.

Nebo v Keni, kde obyčejná žvýkačka je víc než dárek. Což zase mě přivádí k citátu v tom smyslu, že na světě jsou dvě tragédie: Jedna, že lidstvo stále něco chce a druhá nastane, až to dosáhne! Proti cestování nic nemám, ale vraťte se domů a konejte dobro pro náš národ. Máme co dohánět...

Trochu prehanite, ale chapu ... rok je pomerne kratka doba na nektere veci, ktere zminujete ... jinak jen pridam, ze zmeni to jen toho, kdo je te zmene otevren ... znam spoustu lidi, kteri "travi" rok i dva venku a vlastne ziji stejne

Pak je ale také celkem velká množina lidí, kteří tenhle přístup mají i bez (vy)cestování, takže se na nich nemá měnit co. Proto mi ostatně trochu vadí jednostranné adorování pobytu kdekoliv, protože to podstatné se odehrává především v hlavě a to se může odehrávat kdekoliv a tvrdit, že nikoliv znamená stavět se do pozice pasivní oběti vnějších vlivů. Což je ale (obvykle) také jen volba.

Díky za článek. Hezký počtení. 

A opravdu člověk v zahraničí získává rozhled nebo spíš jen dojem rozhledu?

Když člověk trochu cestuje a pracuje s cizincema, pak to tady vidí z trochu jiné perspektivy, které ho velmi obohacuje a například i vede k tomu, že s potvrdí, co je tady v česku fajn, co se mu líbí a čeho si váží. Myslím, že tahle zkušenost je nepřenositelná. Jako daňovému poplatníkovi by mi nevadilo, kdyby byly z veřejných peněz ještě více podporovány výjezdy studentů do zahraničí.

Možná by bylo ještě prospěšnější, kdyby byly povinné a podporovány naopak vůbec nebyly. Vyjet do zahraničí je totiž takhle hrozně jednoduché. Polovina efektu se tím podle mého ztratí.

V podstate se neda nesouhlasit, je to jen trosku vice rozepsany kulturni sok. Ale pouhy rok na to, aby cloveku zacala vypadavat ceska slova? To je ostuda. (Ja jsem na cestach jiz 9. rokem, predtim jeste rok za studii).

Krásně napsané  a Vaše pocity při návratu domů již několikrát potvrdila moje dcera, která pracuje a bydlí v zahraničí 2 rok - i když v porovnáni s Vámi žije "za rohem".

A co se týká Vašich v zahraničí nabytých zkušeností, je to "stará pravda"... ještě můj děda, než mohl převzít mlynářské řemeslo musel do světa na zkušenou... i když to bylo "jen" v rámci mocnářství. Možná by nebylo tak daleko od věci tento pradávný zvyk uvést opět v "život".

Pekne napsane . Ja jsem mimo CR uz 14 let, z toho 4 roky v asii. Blbe na tom je jenom to, ze clovek potom ma domov vsude a vlastne nikde.