Zeman: Titán české politiky a můj pohled na něj

V den inaugurace prezidenta Zemana jsem se rozhodl napsat pár vět o jeho osobnosti a politické kariéře. Miloš Zeman totiž není standardní normální politik. Jedni ho milují, druzí ho nenávidí.

Už v dětství byl zvláštní, neměl skoro žádné kamarády a celý svůj čas trávil četbou knih. Díky tomu se stal mnohem chytřejším a vzdělanějším než všichni okolo něj, což jim dával zřetelně najevo. Pohrdal lidmi, kteří nedosahovali jeho intelektu a chtěl, aby to věděli. Tato vlastnost mu zůstala celý život.   

Opovrhoval i komunistickým režimem, přišel mu zastaralý a neefektivní. Už v době svého mládí praktikovat svoji další oblíbenou aktivitu, provokace. Úmyslně dráždil režim, i když věděl, že ho za to vyhodí z práce. Zapojit se ale do nějakého disidentského hnutí, bylo však pod jeho úroveň.

Jako individualista a samotář vystupoval i v období revoluce a prvních letech po ní, kdy se zapojil do Občanského fóra. Nelíbila se mu jak parta liberálů okolo Havla, tak s parta pravicových ekonomů okolo Klause. Zeman není jasný levičák ani pravičák. Je jen velkým zastáncem Keynese, tedy státních zásahů do ekonomiky a jeho největší modlou jsou investice. Národní hospodářství by mělo být regulováno státem, jenž by do ní měl obrovsky investovat. To je jeho cíl. 

Po revoluci byl ale Zeman s těmito myšlenkami izolovaným pěšákem v poli bez jakéhokoliv vlivu či postavení. V roce 1992 přišel v jeho životě zlom, uvědomil si totiž, že nestačí mít pouze pravdu, ale je za nutná i organizovaná sila, která tu pravdu prosadí. Začal hledat vhodnou politickou stranu a vybral si malou Sociální demokracii, která byla v rozkladu, rozhádaná a s preferencemi okolo 5% (asi jako dnes). Zeman ji během roku ovládl a rozjel něco, co změnilo dosavadní politiku. Najednou se ukázalo, že není pouze namyšlený intelektuál, ale i bravurní politik se schopností číst a manipulovat veřejnost. Nepostavil svoji kampaň na nudných sociálnědemokratických frází o solidaritě a ekologii, místo toho se zaměřil na tvrdou kritiku kuponové privatizace a tunelování.

Během pěti let se mu podařilo něco nepředstavitelného, malá, okrajová a rozhádaná partaj dokázala porazit milovanou ODS a vyhrát volby  (32% hlasů). Během své zběsilé jízdy si však vytvořil spoustu nepřátel a zdálo se, že skončí jak Mečiar a nesestaví vládu. Zeman však ukázal, že je i neuvěřitelný pragmatik. V jednom momentu úplně obrátil svoji dosavadní politiku, spojil se svým úhlavním nepřítelem Klausem a stal se premiérem.

Jeho vláda měla samozřejmě své stinné stránky, byla však velmi efektivní a aktivní. Vytáhla zemi z krize, zprivatizovala banky, vytvořila kraje, zprofesionalizovala armádu a připravila vstup do EU. Zeman byl tehdy na vrcholu své moci a chtěl už jen jedno – stát se prezidentem, což se mohla podařit, protože ČSSD v té době měla výbornou pozici a Zeman byl favoritem voleb. Jenže přišel největší šok v jeho životě, ze kterého se dodnes nevzpamatoval. Jeho spolu-straníci a kolegové ho zradili a prezidentem se nakonec stal Klaus. Z nejmocnější muže ve státě spadnul na dno, neměl stranu, funkci ani peníze. V hanbě tedy odjel na Vysočinu a přemýšlel co dál.

Rozhodl se, že postupně rozloží ČSSD, pak potrestá zrádce (Sobotku, Špidlu, Grosse, Zaorálka…) a vrátí se s veškerou parádou zpět. Trpělivě dlouhé roky čekal a psal knihy, jezdil na člunu, chodil po lese až se nakonec dočkal a odpočatý se v plné zbroji rozhodl vrátit do hry, kdy kandidoval v první přímé volbě prezidenta. U moci byla extrémně neoblíbená pravicová vláda, jeho protikandidáti byli slabý a nevýrazní, to všechno mu pomohlo nakonec vyhrát a stát se prezidentem.

Během svého prvního funkčního období splnit všechny své cíle. Nejdříve se vypořádal s Nečasovou vládou, pak díky spojení s Babišem a blbostí Sobotky sešrotoval ČSSD a nakonec i znovu vyhrál volby. Získal vše co chtěl, ve sněmovně i mezi veřejností má silnou podporu a premiér s vládou mu zobou z ruky. Teď už může v klidu dovládnout s pocitem, že nemůže prohrát.

Miloš Zeman je kontroverzní postava, celá jeho kariéra je lemována pragmatickými kroky, kdy šel opravdu přes mrtvoly. Pokud ho někdo zradí, tak nezapomíná o úplně ho nezničí. Nic ale není černobílé. Prezident Zeman asi nejvíce chápe pocity a přání české společnosti, má velké zásluhy na rozvoji České republiky, má k ní silný vztah a jsem přesvědčen, že je srdcem demokrat. Jeho velká výjimečnost je v tom, že vždycky říká, co si myslí a nikdy neustupuje mediálnímu tlaku. To je v Evropě dnes obrovská vzácnost.

Ale nikdo není dokonalý…