Kdyby Rusko na Ukrajině před rokem vyhrálo...

V dějinách lidstva se najdou momenty, které kdyby se staly jen trochu jinak, tak to doslova změní vývoj světa. Co by stalo, kdyby Rusko na Ukrajině před rokem uspělo?

V těchto dnech si připomínáme první roční výročí ruské invaze na Ukrajinu a vypuknutí největšího ozbrojeného konfliktu v Evropě od 2. světové války. Podle posledních zveřejněných informací nebyl současný vývoj nevyhnutelný a kdyby se jen pár věcí stalo trochu jinak, tak Rusko zcela jasně a drtivě zvítězí.

Pojďme si trochu za-fantazírovat a představit si, co by se dělo, kdyby Putinovi jeho plán vyšel.

...

24. únor 2022, ruský prezident Putin ráno zahajuje ,,speciální vojenskou operaci“ na Ukrajinu. Ukrajinská armáda je zcela zaskočena, většina jednotek se nachází na Donbase a velení vůbec nečekalo útok na Kyjev. Už první den se ruským výsadkářům podařilo obsadit letiště Hostomel a postupovat dál do města. Ukrajinská vláda v čele se Zelenským zazmatkovala a přijala americkou nabídku na evakuaci. Ta se však nezdařila. V noci z 24. na 25. února skončila americká záchraná akce fiaskem a Zelenský s většinou vlády (včetně premiéra a ministra obrany) byli zajati ruskými speciálními silami. Následně byli převezeni neznámo kam do Běloruska.

Ukrajinské velení se v následujících dnech propadlo do chaosu. Bez vlády a prezidenta nemá armáda velení a obrana země není koordinovaná. Západ navíc nemá s kým jednat o vojenské pomoci. Jen části ministrů se podaří z Kyjeva uniknout a přesunou se do Lvova, kde začnou organizovat novou ukrajinskou vládu odporu.

Ukrajinci se statečně brání, jenže bez velení a západní pomoci jsou postupně zatlačováni. V prvních dnech Rusové dobyli Cherson, Mariupol i Melitopol. Rychle postupují na hlavní město, které téměř bez boje 28. února padlo.

Po pádu Kyjeva je země v troskách, desítky milionů Ukrajinců prchá na západ. Rusko 1. března vytváří loutkovou ukrajinskou vládu v čele se svrženým prezidentem Janukovyčem. Ten v prvním televizním projevu říká, že je stále legitimní hlavou státu, která byla v roce 2014 protiústavně svržena fašistickým a banderovskými pučem. Poté poděkoval ruské vládě, že mu pomohla fašisty svrhnout a vrátit k moci právoplatnou vládu. Jako prezident rozkázal ukrajinské armádě složit z braně se slibem, že tím okamžitě zastaví krveprolití.

Tento rozkaz však většina ukrajinských jednotek odmítla poslechnout a dále pokračovaly v boji. Jenže bez jasného velení a koordinace to nebylo možné. 2. března padl Charkov, 4. března Oděsa. Ruské jednotky prolomily obrannou linii na Donbase a postupovaly do nitra země. Ukrajinská armáda se postupně začala stahovat na západ ke Lvovu, kde se formovala nová ukrajinská vláda, která odmítala přijmout loutkovou Janukovyčovu vládu.

7. března zveřejnili Rusové video prohlášení zajatého prezidenta Zelenského. I přes maskování na něm byly vidět známky mučení. Zelenský se ve videu vzdal funkce, přiznal své zločiny a vyzval ukrajinskou armádu ke složení zbraní. Výměnou za to mu byl slíben život. Tento vzkaz byl tvrdou ránou pro ukrajinské obránce.

Po začátku invaze 24. února byl Západ v šoku a přijal první tvrdé sankce na Rusko. Jenže potom co byl Zelenský s vládou zajat, tak západní elity usoudily, že Ukrajina nemá šanci na vítězství a nedošlo k žádným dodávkám zbraní. Kromě Polska a Pobaltí. Migrační krize se rozjela v gigantické podobě. Potom co bylo jasné, že většina Ukrajiny bude okupovaná, tak se zvedlo až 20 milionů Ukrajinců z celé země, kteří směřovali ke Lvovu, Polsku, Slovensku a ČR. V těchto státech vypukla humanitární krize. Začala kolabovat doprava, zdravotnictví a sociální systém. V Polsku a na Slovensku byl vyhlášen výjimečný stav.

V půlce března byla už většina Ukrajiny okupována ruskou armádou. Jediné nedobyté území bylo okolo Lvova, kam se stáhla ukrajinská armáda a vznikla nová vláda odporu. Lvov následně v druhé půlce března odazil tři ruské útoky a každý den čelil masivnímu bombardování. Putin si uvědomil, že v současnosti nemá šanci tuto oblast dobýt a rozhodl se počkat. Začátkem dubna bylo proto uzavřeno příměří. Během následujícího měsíce se Rusové zaměřili na zbytky odporu v centrální Ukrajině okolo města Mikolajev a Dnipro. Probíhalo masivní zatýkání a vraždění politických odpůrců. V Kyjevě a Charkově proběhlo několik velkých pro-ukrajinských demonstrací, které byly tvrdě potlačeny. 16. dubna se v Oděse upálil mladý student na protest proti okupaci. Přesto se ruským okupačním silám podařilo situaci stabilizovat a upevnit dosazený Janukovyčův režim. Na východě a jihu země vzniklo několik separatistických republik, které koncem dubna uspořádaly ,,referenda“ o připojení k Rusku. Všechny dopadly samozřejmě kladně.

9. května se konala v Kyjevě slavnostní vojenská přehlídka, na které bylo oznámeno vítězství nad fašismem a banderovci. Janukovyč pak slavnostně s Putinem podepisují ,,Spojeneckou smlouvu o spolupráci“, ve které se Ukrajina vzdává Krymu, Donbasu, Charkova a celého jihu. Tyto oblasti se přímo připojují k Rusku. Dále Ukrajina souhlasí s ,,dočasným" pobytem ruských vojsk na svém území a garantuje, že nikdy nevstoupí do EU ani NATO. Ukrajina je tak defacto rozdělena na tři části. Východ a jih je připojen k Rusku. Střed zůstává de iure nezávislý, ale defacto je to ruský loutkový stát pod vládou Janukovyče a ,,Západní Ukrajina“ okolo Lvova je samostatná a pro-západní. Zatím.

Zároveň začínají problémy pro Moldavsko, které teď přímo sousedí v Ruskem. V červnu oficiálně požádá Podněstří o připojení k Ruské federaci. Na hranicích se začnou hromadit ruské jednotky. Aby moldavská vláda předešla ,,ukrajinskému scénáři“, tak je pod tlakem koncem června donucena uzavřít tzv. Kišiněvský diktát. Je přinucena se vzdát Podněstří, které se stává součástí Ruska, zároveň musí souhlasit s umístěním ruských jednotek na svém území a stejně jako Ukrajina musí dát garanci, že nikdy nevstoupí do EU a NATO. Z Moldavska se tak prakticky bez boje stává další ruský loutkový stát.

Západ všechny tyto kroky odsuzuje a přes jaro přijímá postupné sankce. Potom co však v dubnu skončí otevřené boje a média už neplní obrázky bombardovaných měst, tak se zájem postupně zmenšuje. Už v červnu roste tlak na uznání Janukovyčovi vlády. Orbán přijel do Moskvy na setkání s Putinem. Na společné tiskové konferenci prohlašuje, že EU by měla přijmout reálný stav věcí ve východní Evropě. Přes léto s Putinem se setkal i Macron, který začal mluvit o normalizaci vztahů.

Zároveň se zvyšovalo napětí mezi Janukovyčovou vládou a nezávislou vládou ve Lvově. Porušování příměří bylo stále častější. Během půl roku klidu zbraní shromáždili Rusové nové síly a v září zahájili novou velkou ofenzívu na Lvov. Město bylo po měsíci obklíčeno, ikdyž se hrdině bránilo. Rusové byli několikrát odraženi, ale Ukrajinci bez západní materiální pomoci (kromě Polska, Pobaltí, Británie a ČR) nebyli schopni zvítězit. Po třech měsících tvrdých bojů Lvov padl. Zbytek ukrajinské vlády utekl do Polska.

V roce 2023 ovládala Janukovyčova loutková vláda už celou Ukrajinu. Pro Západ to byla katastrofální porážka. Americký prezident Biden čelil doma obří kritice, že tomu nezabránil. Prestiž USA byla zničena. EU a NATO bylo v troskách. Jejich respekt a vliv se zhroutil. Putin ve svém velkém novoročním projevu 1.1. 2023 prohlásil, že začíná Nový světový řád, kde končí dominance Západu ve světě. Jeho popularita doma dosahovala rekordních čísel až 90%. Byl na vrcholu moci.

Oslabený Západ se hádal, kdo za toto fiasko může. V americké politice začaly v obou stranách posilovat izolacionistické tendence, které požadovaly stažení z Evropy a starání se jenom o sebe. Migrační krize na Slovensku smetla pro-západní vládu a vrátila k moci Fica, který utvořil vládu s fašisty. Společně s Maďarskem se tak staly největšími ruskými spojenci v Evropě, kteří tlačili na zrušení sankcí, uznání Janukovyčova režimu a odchod amerických vojáků z regionu.

Když tuto neschopnost a porážku uviděla Čína, tak využila příležitosti a v roce 2024 zahájila invazi na Tchaj-wan. V USA v prezidentských volbách zvítězil program konce angažování v Evropě a zaměření se na konfrontaci s Čínou v Pacifiku.

Ve stejném roce Německo a Francie uspořádají s Putinem mírový summit, kde nepřímo uznají status quo na Ukrajině a v návaznosti na novou americkou administrativu se dohodnou na postupném odchodu amerických vojáků z Evropy. Polsko a Pobaltí silně protestují. Jsou však sami.

Rusko v roce 2026 vytvoří s Ukrajinou, Běloruskem a Moldavskem tzv. ,,Euroasijský svaz“, kterým defacto obnovují SSSR. Jejich tlak na Pobaltí se zvyšuje. Využívají místní velkou ruskou menšinu k nepokojům a destabilizaci. Místní vlády obviňují z fašismu. Stále více vyhrožují Polsku jaderným útokem a od roku 2027 shromažďují armádu na hranicích. V roce 2028 je v Lotyšsku spáchán atentát na vůdce místní ruské menšiny (zosnovaný ruskou FSB jako záminka). Vypuknou nepokoje. Putin vyhlašuje vojenskou intervenci do Lotyšska. Je svržena a zajata místní vláda (jako na Ukrajině o 5 let dřív). NATO mobilizuje a vyhlašuje pohotovost. Jaderné napětí je největší od Karibské krize. Jenže v USA je volební rok a veřejnost nechce kvůli nějakému Lotyšsku válku. Stejně tak Němci a Francouzi. Je tedy nakonec uzavřena dohoda, díky které se ruská armáda z Lotyšska stáhne, ale za podmínky že ruská menšina bude mít silné zastoupení ve vládě a Rusku budou dány garance.

Reálně tím tak padne tabu, že Rusko nemůže napadnout stát NATO. Tím smysl celé organizace končí, postupně se hroutí a existuje už jen na papíře. Pobaltí je následně pod tlakem nuceno stále více a více přejímat podmínky Moskvy. Nedobrovolně se z nich stávají vazalové jako z Ukrajiny nebo Běloruska. Američané se koncem 20. let úplně z východní Evropy stahují a přestávají mít o tuto část světa zájem.

Začátkem 30. let ovládá Putin celý post-sovětský prostor. Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko a Pobaltí jsou jeho vazalové. Podobná situace je i v Maďarsku a Slovensku, kde vládnou pro-ruské autokratické vlády. Poslední na řadě jsou Polsko a ČR.

V roce 2033 Putin umírá a nastupuje nový ještě nacionálnější a radikálnější vůdce. Potom co si doma upevní svoji pozici, zahajuje v roce 2038 velkou konvenční invazi do Polska a České republiky. Zbytek světa pod hrozbou jaderné války nic nedělá a jen to sleduje…

...

Je to hodně velká fikce, ale když se nad tím zamyslíte, tak to není zas tak nereálné. Tohle všechno se mohlo nebo může stát, pokud by Ukrajina prohrála…