Pár slov k 21. srpnu 1968

Dnes si připomínáme 50. výročí invaze Varšavské smlouvy. Jedná se o důležitý okamžik v naši historii.

Počátkem 60. let se naše socialistické hospodářství dostalo do krize a vládnoucí KSČ to zmátlo a vystrašilo natolik, že k vládě začali pouštět reformisty, kteří prosazovali jisté změny v systému. Krok za krokem docházelo k uvolňování a liberalizaci, která vyvrcholila v roce 1968. Tehdy se do čele země dostal reformista Dubček a další liberálové, jenž spustili radikální reformy.(např. zrušení cenzury). Cílem měl být jakýsi Socialismus s lidskou tváří a nedefinovaná kombinace kapitalismu a socialismu. To narazilo na odpor v SSSR a dalších komunistických zemích, kde byl trend zcela opačný a k moci se naopak dostávali stalinisté, kteří problémy chtěli řešit větším upevněním režimu. Rozhodli se pro nejtvrdší řešení, tedy vojenskou silou svrhnout reformisty a zastavit tzv. Pražské jaro. Šlo samozřejmě o znásilnění naší suverenity a porušení mezinárodního práva. 

Přesto 21. srpen 1968 nepovažuji za to nejhorší. To spatřuji v dalších týdnech, kdy naši představitelé totálně kapitulovali a dobrovolně spolupracovali s okupanty. A to i přes to, že v prvních dnech vítězili a Sovětům se nepodařilo prosadit kolaborantskou ,,dělnicko-rolnickou vládu“. Veřejnost, strana i prezident stáli jednotně na straně reformistů v čele s Dubčekem. Přesto všichni postupně kapitulovali (kromě Kriegela) a s nimi i veřejnost, která se s životem v okupované zemi smířila. Tato postupná morální a politická rezignace je pro mě mnohem větší tragédie než samotná invaze. Vytvořilo to podmínky pro normalizaci, kterou považuji za jedno z nejhorších období v našich dějinách. Dobu morálního i politického úpadku naší země, dobu ekonomické stagnace a zaostalosti, dobu předstírané loajality k zemi, dobu kdy lidé ztráceli veškeré hodnoty i vlastenectví a šlo jim pouze o materiální zajištění a klid. Dobu korupce, lží a zlodějin. Dobu, kdy se z naší země stala pouhá okupovaná loutka.

Myšlenky roku 1968 však považuji za nereálné. Šlo pouze o romantické blouznění o reformě komunismu či nějaké Třetí cestě, což je nesmysl. Socialismus a kapitalismus nejdou dohromady.