Kdysi jsem navštívil jedny známé, jejichž soused naproti přes silnici měl na zahradě několik pozoruhodných exponátů bojové techniky z druhé světové války. Paní domácí si stěžovala, že pokaždé, když odjíždějí na nějaké vojensko-historické setkání, jim tím bazmekem zlikvidují kus plotu kolem zahrádky a že veškeré stížnosti jsou neúčinné. S trochu cynickým humorem jsem schválil její rezignovaný postoj, copak se snad můžete o něco hádat se sousedem, který má na zahradě tank?
Lezli byste za plot k takovému mazlíkovi?telegraph.co.uk
Nedávno vzbudil kontroverzi zákrok izraelských ozbrojených sil proti tzv. humanitárnímu konvoji mířícímu do pásma Gazy. Co se stalo? Budeme-li se držet jakési obecně přijímané dějové linie, lodě s humanitární pomocí mířily směrem ke Gaze, oblasti, nad kterou Izrael drží dost přísnou tlapu, tedy blokádu z titulu přetrvávajících útoků tamních palestinských extremistů spjatých s hnutím Hamás, vůči svému území.
Konvoj lodí odmítl výzvu Izraele přistát v některém z jeho přístavů a dopravit deklarovaný humanitární náklad po zemi. Aktivisté argumentovali, že se tak nestane a že Izraelcům nevěří. Snad oprávněně. Izrael argumentoval, že potřebuje kontrolu nad dováženým materiálem. Tady si asi pochyby o oprávněnosti nikdo nedovolí. Co když na té lodi jsou zbraně? A když ne ty, co třeba padělané značkové zboží z Číny? A nakonec i ta humanitární pomoc musí být nějakým způsobem řízena patřičnými autoritami, jak máme možnost zakusit i při povodních u nás.
Když to nejde po dobrém, po zlém to půjde určitě. Izrael má čtvrtou nejsilnější armádu na světě a pravděpodobně nejsofistikovanější výzvědnou službu na světě. A hlavně – nikdy neměl problémy hájit své zájmy ani vně svých hranic, ať už pár kilometrů na sever v Libanonu a Sýrii, o něco více kilometrů na západ při bombardování Iráku a nebo i o pár tisíc kilometrů na jih v Ugandě, když to bylo třeba. Jakkoli to může odporovat mezinárodnímu právu, účel obvykle světí prostředky.
Mezinárodní vody Středozemního moře jistě nebudou tím pravým místem, kde se šest lodí plných humanitárních aktivistů (anebo třeba vysokoškolských profesorů) vyzbrojených tyčemi a láhvemi může úspěšně postavit speciálně vyškoleným komandům Zahalu, ať už je poměr ospravedlnění činů na jednotlivých stranách jakýkoli.
Disputace o právech či neprávech v mezinárodních vodách jest v tomto případě pouze planou diplomatickou hrou, jak známo, Izrael nemá problém udeřit ani v hotelu uprostřed hlavního města jiné země, když to vyhodnotí jako důležitý taktický krok v boji proti nepřátelům jakéhokoli druhu. Principem moderního managementu je nalezení a odstranění kořenových příčin problémů dříve, než se rozrostou do těžko zvladatelných rozměrů. A analytické schopnosti managementu státu Izrael tedy rozhodně upřít nelze.
Mimochodem, už se nějak vyřešily záležitosti kolem somálských pirátů? Máme právo zatýkat je, jak to teď obětavě udělali Holanďané, aby pak u soudu poslouchali, jak chudáci domorodci vyrazili na žraloky s raketometem? Nebo obrátit právo, které nám neumožňuje tahat je k soudu, ve svůj prospěch, vysadit je volně na moři a ponechat osudu, jak to nedávno jakožto účinné řešení udělali Rusové? A nebo je necháme dál dělat bordel, protože se neví jak na ně? Jistě mi vytknete, že nelze srovnávat piráty s humanitární pomocí. Souhlasím, avšak víme skutečně, co stálo účastníkům konvoje za to, aby se bránili zuby nehty, namísto respektování výzev cílové země?
Oběti na kterékoli straně jsou vždycky smutná věc, zejména tehdy, jsou-li zbytečné. Ať se však o nich vedou sebeohnivější diskuse, pravdou je, že byť je pero mocnější než meč, život již nikomu nevrátí. A zatímco samozvaní zastánci lidských práv se předhánějí v co nejdůraznějším odsuzování izraelského státního terorismu, proizraelská média otevřeně hovoří o podpoře teroristů z Gazy, přičemž do této kategorie řadí en masse všechny tamní Palestince i ty, kteří se jim snaží upřímně pomoci zvenčí.
Řešení krizových situací v oblastech nevyjasněných sporů je vždy ožehavá věc. Máme fandit Sinhálcům, kteří dělají pořádek ve své zemi, nebo litovat utlačované Tamily? Když nebyly srbské kamiony s léky vpuštěny do Kosova a Metochije, protože neměly povolení tamní tzv. farmaceutické služby samozvané šiptarské vlády, na čí straně bylo ze stávajícího mezinárodního pohledu právo? Kolik lodí s humanitární pomocí se snažilo za cenu vlastních obětí dostat do Barmy, když tamní junta nechala po povodních v deltě Iravádí umírat vlastní lidi bez pomoci?
Stát Izrael bojuje o přežití v horké oblasti již přes šedesát let, a zjevně asi ví, jak na to. Palestinští uprchlíci bojují o přežití v Izraeli neméně dlouho a jejich odolnost a vytrvalost je též pozoruhodná. Je to zapeklitá situace, která nejspíše žádné řešení nemá. Jen česká média, jak se zdá, mají pohotově na všechno jasný názor.
Přes výše uvedené (anebo v souvislosti s tím, jak chcete) předpokládám, že lodi s humanitární pomocí věděly, do čeho jdou a co mohou čekat. Stejně tak si určitě i Izrael dává záležet na tom, aby nezašel dále, než je nezbytně nutné. Po nedávných přehmatech, které budí nejen vzruch na mezinárodní scéně, ale i domácí kritiku, se ani tomuto sebevědomému státu nehodí zbytečně provokovat. Někdy je však asi lepší riskovat pověst než vlastní krk. A že si Izrael umí svůj krk chránit, to už jsem zde napsal.
Když prostrčím ruku přes plot k sousedovi a jeho rotvajler mi při té příležitosti ukousne pár prstů, můžu si klidně stěžovat po celé dědině, že neměl právo to udělat, protože já jsem si tam přece sahal jen pro svoje spodky, které mi ulétly z prádelní šňůry. Prsty mi to ovšem nevrátí. A já si aspoň lépe uvědomím, že ten rotvajler je tam proto, aby hlídal sousedovu zahradu a ne aby se staral o moje spodky na cizím pozemku.
Chcete-li jinak, k rotvajlerovi za plotem (i před plotem) je dobré se chovat s respektem. Pokud má soused na zahradě tank, je také dobré chovat se k němu respektem. Dokonce i pokud jste za svým vlastním plotem a dokonce i když si myslíte, že se k vám ten soused nechová úplně nejlíp. A co takhle ke státu, který má jednu z nejsilnějších armád na světě?
