Svlečená na Duši

Dnes jsem se celý den cítila, jako bych byla nahá.Obnažená.Svlečená. Mohou za to slova jednoho mladého poety, nebo nedostatek spánku?....snad...

Stojím tu před Tebou

a třesu se zimou.

Až na Duši svlečená,

s vědomím,

že už nemám jinou.

Nořím se do Tvých očí,

které si ke mě hledají klíč.

Nořím se do Tebe,

stojím opodál a nemůžu blíž.

Stojím a čekám,

jak chceš mě vidět a cítit,

zda láskou mě ovineš,

či budeš se štítit.

Štítit mé Duše

a všech jejích vrstev.

Zkus si je prohlédnout,

či promnout je v prstech.

Můžeš se dotknout i bolavých míst,

kde trochu zaschlé krve je.

A můžeš si být jisto jistě jist,

že vidíš mě svlečenou až na Duši.

Třesu se zimou a strachem,

z toho,co na mě povíš.

Třesu se tak moc,

až se mi srdce divoce rozbuší.

Chceš mě vnímat takovou,

jaká doopravdy jsem?

Pokud ne,

pak zavři oči a řekni:

"Chci, ať je to jenom sen."