Srdce v kaluži

Kráčíte po dešti a najednou před vámi leží srdce.... Chvíli se rozhlížíte a nevěřícně kroutíte hlavou a pak?  

Na zemi leželo srdce.

Nechtěně vypadlo, 

když bylo v mé ruce.

Chtěla jsem ho jen umýt

a nově natřít na červeno.

Potom ho zkusit vyfotit

a poslat tam,

kde je to možná dovoleno.

Vypadlo mi z dlaně

a koupe se teď v kaluži.

Pád ho trochu bolel,

protože jistě nevědělo,

jestli nikde nic nedluží.

Možná pár citlivých vět na usmířenou,

možná pár laskavých slov na přiblíženou

a možná taky nic,

když teď tak bolí 

a červená barva z něho stéká.

Tak dlouho se to srdce bálo a trápilo,

až na bílou, 

z červené barvy stálo

a do kaluže se sebou raději hodilo.

Voda je svěží

a kapky krásně chladí.

Zvedám ho pomalu k sobě

a s láskou si ho hladím.

"Kam utíkáš?"

"Mám přece jenom Tebe!?"

"Miluji Tě."

Vkládám ho zpět.

Je studené a jak kousek ledu zebe.

"ťuk, ťuk, ťuk",

už slyším jeho klidný a pravidelný zvuk.

Všechno je zase ,

jak má být,

slyším zas jeho tlukot

a v duši klid.......