Občas se prostě dějí věci bez našeho přičinění. Prostě nám vyskakují v hlavě věty a my jedeme , jak u pásu, protože už jsme to slyšeli stokrát...letošní máj začal trochu jinak...
Seděla jsem pod stromem, krásně svítilo slunce a zrovna jsem se něčemu hodně nahlas smála, do telefonu s kamarádkou, když to na mě spadlo.
To čváchnutí bylo normálně slyšitelné. Nikdy bych tomu nevěřila. Během vteřiny mi na levé ruce, kterou jsem měla volně položenou na koleni, přistálo ptačí hovínko.
Mlasklo to tedy fest a já nevěřícně zírala na tu bílo šedou hmotu, jak mi teče po ruce.
Jsem docela akční žena, takže jsem konečně zavřela svou oněmělou pusu, ukončila jsem hovor, poklad z nebes jsem utřela kapesníkem a vydala se za svou další klientkou.
Když jsem od ní převzala lístek s nákupem a dalšími požadavky, byla tam mimo jiné napsaná i pošta.
Okamžitě mě nepadalo, že svého dnešního "nebeského obdarování" musím využít a vsadila jsem si sportku.
Samozřejmě jsem tiket od paní za přepážkou přebírala levou, ptákem pokaděnou rukou, protože to je přece pro štěstí.
Opět mi došlo, jak od mala do sebe nasáváme ty tradice, hlášky a zvyky, které automaticky vyskakují v mozku, kdykoliv je příležitost.
Jako když v předvečer prvního máje urputně přemýšlíte, jak se vyhnout těm otravným dotazům, jestli neuschnete a kolikrát vás někdo políbil pod stromem.
Jako když na pálení čarodějnic hledáte ten správný a pořádný oheň a pak sedíte s kamarádkou v sauně, protože venku je takový vítr, že oheň je téměř nemožný.
Vyrobíte si tedy spontánně oheň vnitřní i vnější, v dosti netradičním duchu a mimo konvence a zaběhlé zvyklosti.
Na prvního máje jsem procitla velmi brzy a protože mi vadil velmi zastřený pohled z mého špinavého okna, které pokryl pyl, rozhodla jsem se svátek práce, zahájit pracovním, údernickým tempem.
Co na tom, že bylo 6 ráno..To slunce, prostě potřebuji vidět čistě.
Jako všechno ve svém životě. Čistě a jasně. Žádných sto úpravných filtrů, jako ve photo shopu.
Proto myji ráda okna. Čistota záměrů, myšlenek a aspoň chvíli pocit, že můžu ve svém životě něco ovlivnit, tím, že si udělám jednou za čas pořádný průvan, smyji všechnu špínu a zbavím se nepotřebného.
Všichni máme tyhle možnosti a můžeme rozhodovat a konat.
Často se však raději chováme, jako čerstvě narozená koťata, která nikdo nechce, jsou na obtíž a odevzdaně čekají, jestli je někdo utopí, nebo nechá sežrat hadovi.
Nevím jak vy, ale já si raději vyberu možnost udělat si to po svém. Bez ohledu na to co si jiní pomyslí.
A jak to dopadlo?
Umyla jsem okno, šla si zacvičit jógu , před polednem jsem se olíbala s přítelkyní,( pravda, ten strom moc nekvetl) a zapila jsem svou májovou náladu deckou růžového.
Když jsem pak svým jasným a čistým pohledem přečetla v mobilu pozvání na večerní procházku, byla jsem si naprosto jistá svými nadpozemskými schopnostmi:-).
Jo a výsledky sportky ještě nevím. Baví mě to lechtivé těšení.
Těšení a tvoření.
Vytváření svých nových zvyků, tradic a posouvání mých nekonvenčních hranic.
Krásný máj.
